a ráda se tam každoročně vrací. I když se pro Pohoří stalo osudným, že leží v těsné blízkosti hranic. A bohužel se to podepsalo i na místních památkách a životě obyvatel. Vrátí se někdy zašlá sláva?
Už hodně let mám ráda Šumavu hlavně Novohradské hory, moc ráda se tam několikrát za rok vracím.Je tam i jedno místo kam každý rok musím zavítat, nevím proč ale pořád mě to tam táhne.
Je to pohoří na Šumavě - ves založena kolem r. 1700 v sousedství skelných hutí patřila k Novohradskému panství a proslula po domácku malovanými obrázky na skle s náboženskými motivy. Obyvatelé Pohoří se zabývali převážně prací v lese a zemědělstvím, ale též prací ve skelných hutích v okolí a řadou dalších profesí. V letech 1783-91 zde byl na místě provizorní dřevěné kaple z r. 1779 vystavěn v pozdně barokním stylu farní kostel sv. Panny Marie Dobré rady.
Pro Pohoří se stalo osudným, že leží v těsné blízkosti hranic. Po skončení druhé světové války byli v r. 1946 odsunuti všichni Němci a dosídlení obce českým obyvatelstvem se už nikdy nepodařilo. Následovalo postupné bourání vydrancovaných, opuštěných a chátrajících domů. V roce 1955 zde stálo již jen 23 domů se 72 trvalými obyvateli. Ještě v 70. létech Pohoří žilo, ale jeho osudem byla bezprostřední blízkost státní hranice s Rakouskem.... V době „Husákovy normalizace“ bylo nepřístupné hraniční pásmo rozšířeno hluboko do vnitrozemí a Pohoří jako sídlo lidí zaniklo úplně. Po roce 1978 bylo již zcela neobydleno a hluboko v hraničním pásmu za ostnatými dráty byla většina dosud zbylých domů vojskem rozbořena.
Po „sametové revoluci“ bylo toto krásné místo (či spíše obraz zkázy) znovu zpřístupněno lidem. Z minulosti zde zůstalo v troskách několik domů a opuštěný, zdevastovaný, ale stále dominantní kostel sv. Panny Marie Dobré rady. Z interiéru z konce 18. stol. se nedochovalo zhola nic, vytrhána byla dokonce i kamenná podlaha a zbyly pouze holé zdi a místo oltáře pak byl vztyčen dřevěný kříž. Hraniční pásma byla zrušena, ostnatý drát odstraněn.
Pak ale přišel onen nešťastný 30. květen 1999 a na chrámovou loď se zřítila věž. Stalo se tak jen několik dní před nástupem dělníků od firmy, která kostel měla rekonstruovat. Zůstal však presbytář, který nyní slouží k bohoslužbám, či kulturnímu programu.
Volání po obnovení obce a navrácení života do tohoto kraje je zatím marné. Dnes zde stojí v rozvalinách dva původní domy, zřícený kostel sv. Panny Marie Dobré rady a boudy pohraniční policie na cestě k hranicím.... Ale přece - obnovený hřbitov, kterému se snaží převážně rakouští pozůstalí vrátit opět důstojnou podobu, a první, nově postavený domek, jsou novou nadějí. Místo se nabízí ke zřízení hraničního přechodu (alespoň pro turistiku). Zájem Rakušanů tady je, bývalí odsunutí občané, či spíše dnes již jejich potomci, se sem vrací navštívit místa svých předků, pochovaných na zmíněném hřbitově.
Možná kdysi v minulém životě jsem tu měla kořeny a moc bych si přála obnovení tohoto místa.
Přeji krásný den řeřicha
Milá řeřicho, pohraničí a vojenské prostory by daly na samostatné téma. Kolik vesnic zmizelo z mapy a život se tam už nikdy nevrátí, to bychom asi nespočítaly. Je to velká škoda, ale možná, že příští generace....
Nový komentář
Komentáře
Taky miluju Šumavu, Novohradské hory, Římovsko...