Dnešní téma pojala ve verších čtenářka s nickem Píďulka. Nebyl to snadný úkol, ale zhostila se ho se ctí. Kolik zaměstnání, kolik pracovních oděvů vystřídala a co bylo vždycky jejím snem, se dočtete v jejím příspěvku.

Milá redakce, zasílám jen krátký příspěvek do dnešní debaty, snad se mi podaří vystihnout dané téma.

Já při psaní těchto řádků
obléknu se do tepláků.
Nátělníček v barvách sněhu,
v tom si také potom lehnu.

V dobách, kdy jsem práci měla,
vypadat jsem skvěle chtěla.
Bohužel to jinak bylo,
a mě se to nelíbilo.

Každé ráno ve skladu,
kazilo mi náladu.
Raději bych měla trenky
než ty zašedlé montérky.

Pak se náhle vše změnilo,
přání se mi vyplnilo.
Mezi pány v kanceláři,
oči jim vždy krásně září,
když viděli sexy sukně,
nikdy nekoukali smutně.

Dost často jsem byla z formy,
z policejní iniformy.
Mohla jsem ji taky míti,
musela bych větší býti.
Malý vzrůst mi velmi bránil,
táta od „poldů“ mě chránil.
Já je prostě milovala,
před otcem je zapírala.

Do práce až nastoupím,
oblečky si nakoupím.
Korunek zas bude dost,
koupím si je pro radost.

Víc toho bohužel dohromady nedám. Snad někdy příště. Přeji vám všem krásný den.

Čtenářka Píďulka.

Myslím, že se vám to podařilo dokonale