Děkujeme za příspěvek od čtenářky s nickem paviocko, která je známá svými cestovatelskými zkušenostmi. Ale stejně se vždycky vrací ráda domů
Všude dobře, doma nejlíp! To je heslo, kterým se řídím. Miluji cestování a strašně ráda poznávám cizí země, ochutnávám cizokrajná jídla a obdivuji přírodní krásy celého světa. Nejraději bych si hned sbalila batoh a vyrazila za nevšedními zážitky někam na druhý konec naší zeměkoule...
Kdybych si mohla vybrat a netáhlo mě to k rodné hroudě, rozhodně bych chtěla žít někde v teple, někde, kde nesněží a není tam ta hnusná lezavá zima jako u nás. Třeba v Malajsii, i když tam mi trochu vadila spousta muslimů. Nebo v Indonésii. Na takovém Bali... tam bych žít určitě mohla, na druhou stranu, co by tam člověk dělal?
Můj muž si strašně chtěl vyzkoušet žít a pracovat v cizině, což se mu podařilo a tak jsme se s ani ne roční holčičkou nastěhovali na pár měsíců do 3+1 v Lisabonu. Je celkem fajn bydlet u moře, pláž byla pár stanic vlakem, ale když člověk neumí portugalsky, cítí se strašně sám.
Povídat jsem si chodila se starší paní z Ukrajiny, rukama, nohama a tou trochou ruštiny, co si pamatuju, která v naší ulici měla krámek s potravinami. Ještě v říjnu tam bylo přes 20°C a na víkendy jsme jezdili podél pobřeží. Žít v Portugalsku delší dobu, asi si to představit umím, zrovna tam, kde jsme měli byt, to byla taková poklidná čtvrť, kde se zastavil čas a lidé si tam povídali na ulici. Tak nějak si představuju první republiku u nás, každý se znal s každým, všude byly malé krámečky, kde i mě časem znali a třeba v pekařství paní prodavačka pokaždé dávala naší Bětušce nějakou sladkou dobrůtku.
Poté portugalská firma muže poslala do Dubaje a tak jsme opět cestovaly s ním. Tedy za ním, protože jsem čekala, až dostanu vízum. Listopad, část prosince a celý únor jsme strávily s naší malou slečnou v tomto vyhlášeném letovisku. Bohužel jsme měsíc bydleli v hotelu, což opravdu s malým dítětem není nic moc, až potom jsme se stěhovali do 2+kk v moderní čtvrti. Funguje tam tzv. komunitní bydlení, kdy byly 4 domy sestavené do čtverce a uprostřed byl bazén s vlastním plavčíkem, dětské hřiště, posilovna, grilovací stoly, společenská místnost...
V Dubaji jsem si našla i pár českých kamarádek, takže tam život byl hned veselejší. Akorát bez auta se tam člověk nikam nedostane, takže jsem se velmi rychle vrhla do silničního provozu. Některé silnice mají i 6 pruhů, v jednom směru samozřejmě :-) Hodně jsme tam cestovali, poznávali krásy Emirátů, ale žít bych tam, delší dobu, určitě nechtěla.
Je tam sice krásně teplíčko, moře, palmy... ale všude lítá písek, všechno je strašně zaprášené a i složení obyvatelstva mi trochu vadilo. Žije tam cca 80% chlapů, většinou dělníků z Pákistánu, Indie, Bangladéše. Takže pro českou blonďatou holku to tam moc příjemné nebylo.
Naštěstí v březnu manželovi práce skončila a my se vrátili domů. Pak sice ještě pracoval ve Skotsku, ale tam jsme se za ním letěli podívat jen na skok, protože jsem v té době čekala další přírůstek.
Když to shrnu, zkušenosti to byly super, užili jsme si spoustu legrace, ale i trochu trápení, když třeba malá onemocněla... ale doma je prostě doma. Miluju naší malou zemičku a i když jí ráda opouštím, ještě raději se vracím zpátky!
paviocko
Už jsem se bála že vy, taková zkušená "světoběžnice" nic k dnešnímu tématu nenapíšete. Takže moc děkuji.
Chtěla byste také takhle cestovat? Kde byste chtěla alespoň na čas zakotvit? Byla byste schopnážít způsobem, jakým žila naše čtenářka paviocko?
Nebo to není pro vás? Do které země by vás nedostali ani za nic? Která země by se vám naopak zamlouvala?
Napište nám také svůj názor nebo třeba příběh na dnešní téma: Kde byste chtěla žít a proč?
Naši adresu už jistě znáte, ale pro pořádek raději připomínám
Nový komentář