O tom, kdo všechno chrápe v rodině čtenářky Pajdy, se můžete dočíst v jejím příspěvku k dnešnímu tématu. Zajímavé je, že existují i druhy chrápání, například syn Pajdy chrápe údajně „inteligentně“...

Kdo nechrápe s námi, chrápe proti nám! Tématem dnešního dne je chrápání. Další příspěvek dorazil od čtenářky Pajdy...


Když jsme koupili domek na vesnici, byla první věc do domku pes. Tedy pejsek, psí mimino. Prosadila jsem si irského setra, zjistila, že je k mání velice levně, a jelo se. Ze začátku jsme ani netušili, jak je takový pidipes velký, takže jsme vzali bednu od masa, ve které štěndo skoro nebylo vidět, obložili psa ručníky, aby mu bylo teploučko, a jeli s ním domů. Tehdy jsme zjistili, že chrápe. A ne ledasjak, vyluzoval divné a hlasité zvuky skoro celou noc. Bezva, pes chrápe, nebude spát v ložnici.

A pak jsme se přetěhovali a já zjistila, že nový sporák má na rozdíl od starého v pořádku troubu a začala péct. A manžel po sladkém kynul a kynul a v souladu s fyzikálními zákony začal při určité váze - chrápat. Bezva, manžel chrápe...hmmm...z ložnice ho asi nevyhodím. Budou tam se psem oba, třeba se budou vzájemně rušit a dají pokoj. Docela dlouho to fungovalo, tedy v zimě, kdy pejsíšek miláček nemůže spát v mraze, tak chrápe v ložnici a manžela není tolik slyšet a je to docela fajn.

Bohužel se ukázalo, že s námi bydlí spousta dalších roztomilých věciček (syna nepočítám, ten chrápe taky, ale inteligentně). Jednou z těch věciček byly - myši. A tak se pořídil kocour, přezdívaný náserka prouhatá, pak další kocour...pak pes na potkány - ve finále máme asi 7 koček a určitě dva psy. Nic z toho nespává v ložnici s výjimkou našeho prvního psa.

Ovšem protože náš domek byl před naším stěhováním delší dobu prázdný, spával tam i místní bezdomovec. Párkrát jsme na něj padli, než se koupil druhý pes, pak už byl pokoj. Ale když nás probudilo v noci šílené hlasité chrápání, proložené občasným mlasknutím a zasípáním, byli jsme parádně vyděšení. Já to nebyla, syn taky ne, manžela jsme vzbudili a chrápalo to dál, psa Billyho jsme raději nebudili, protože by se zbytečně vyděsil (je to trubička, která se bojí i slepiček - liliputek, i když sám váží kolem 30 kilo), a nic jiného v nejbližším okolí být podle nás nemělo. Chrápání bylo odněkud zboku a seshora, takže jsme se ozbrojili smetákem, krumpáčem a šli na půdu - nic. Opatrně jsem zkontrolovala i sousední dvůr průhledem mezi stodolami, protože jejich pes se už několikrát prohrabal k nám pod zeď a chrápal tam - taky nic. Teprve důkladná prohlídka vršku skříně odhalila původce.

Mezi dvěma krabicemi s oblečením ležel na zádech pětikilový kocour a jemu na břiše spala - MYŠ! Kocour chrápal, myš mlaskala a pískala...takže ponaučení: nevěřte, že kočky žerou myši. Přijde noc a zjistíte krutou pravdu...

Pajda

Pozn. red: Příspěvek neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 20. dubna 2011: Historky s chrápáním

  • Posílejte mi své historky s chrápáním! Chrápete vy? Váš partner? Někdo ve vašem okolí? ...

Vaše vzpomínky a příběhy s chrápáním zasílejte na redakční e-mailovou adresu uvedenou níže. Pokud chcete mít větší šanci k uveřejnění vašeho příspěvku a také k získání dárku, uveďte do předmětu mailu heslo (viz níže) a nezapomeňte, že váš příspěvek musí být dlouhý alespoň jako tento odstavec textu. Za odměnu můžete získat spray proti chrápání SILENCE a knížku receptů GOURMET.

Své příběhy posílejte dnes (20. dubna 2011) do 15.00 hodin. Později zaslané příspěvky nebudou uveřejněny.

chrapani