Děkujeme za další zajímavý názor na dnešní téma o učení. Poslala nám ho četnářka s nickem OlgaMarie
Dobrý den, ono učení s rodiči nemusí být vždy to pravé ořechové. Vědecká poznání, vývoj gramatiky a ostatně vše, jde mílovými kroky kupředu. Já se ještě vyjmenovaná slova učila s -i na konci slovesa a když se je učily moje děti, tahalo mě za uši jejich -t na konci (být/býti), právě tak jako si nemohu zvyknout na -z- v v -ismus/ -izmus.
Můj táta měl občas záchvaty výchovy a kontrol, co se ve škole učíme. Vybavila se mi historka, jak se nesmírně rozčílil, co nás to učí za nesmysly, když jsem mu jedno odpoledne odpověděla, že probíráme obsah a objem (krychle, koule, kvádr...). Vzal krabičku sirek a ať mu předvedu, zda jsem látku zvládla. A pak to začalo.
Trval na tom, že obsah jsou ty sirky a co to melu o objemu. Já trvala na tom, že obsah je plocha a krát b, objem je a krát b krát c. On trval na tom, že obsah jsou ty sirky! Jak se říká, bylo to jak u blbejch na půdě. Já brečela, táta byl rozčílenej. Studoval učebnici a kroutil hlavou a samozřejmě, že i za to mohli bolševici dlouho potom, kdy já už otloukala zeď domu míčkem a hrála školku.
Také jsem si vzpomněla na babičku, jakou mi udělala tabulku na malou i velkou násobilku. Nebyly kalkulačky, počítače. A jak tátu, když to zjistil a šel jí vyhubovat, utřela poznámkou, že jemu ji udělala také a neuškodila mu.
Já učební záchvaty s mými dětmi opakovala. Občas jsem je zkoušela ze slovíček a ně jsem jim dělala kartičky. Na jedné straně slovíčko, na druhé význam a výslovnost. Když měla dcera v 1. ročníku na průmce reparát z chemie, přísahala jsem jí, že přes prázdniny bude umět chemii tak, že pokud ji o půlnoci probudím, vysype ze sebe zpaměti Medělejovovu tabulku prvků, což byl také model chování odkoukaný od otce.
Vše je tak dáááávno!
OlgaMarie
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Náhodou, ty podomácku vyrobené učební pomůcky měly něco do sebe
A co vy, mié ženy-in? Také vzpomínáte na učební metody svých otců a matek? Jaké byly? Zdědila jste je a uplatňujete dál na svých dětech? Nebo už to není možné, protože dnes je vše jinak? Pamatujtete si ještě vyjmenovaná slova? Nebo fyzikální zákony?
Máte nějakou veselou, nebo zajímavou historku, která se váže k dnešnímu tématu? tak nám ji napište. Kromě toho se můžete pochlubit, co jste naučila své děti a jste na to právem pyšná.
Své příspěvky posílejte na adresu: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
zlatá babička,chtěla pomoct,byla starostlivá
Vzpomínám si například jak jsem s dětmi procvičovala násobilku - vzali jsme dva kelímky od jogurtu, nandali do jednoho kartičky, kde byl vždycky příklad, děti si vytáhly 20 kartiček, řekli mi příklad, výsledek a dali lístek do druhého kelímku. Já mohla při tom klidně vařit, uklízet a nemusela jsem vymýšlet stále nové příklady. Navíc si nemohli stěžovat, že jim dávám jenom ty těžké násobky. Takhle jsme postupně každý den procvičili všechny příklady.
Fungovalo to i na sčítání, odčítání, vyjmenovaná slova, později i na chemii, vzorečky .....
enka1 — #1
Tys mne tak rozesmála, že padám ze židle...
Já nad synem stála, když dělali ty první tahy písma.
Ani za mák jsem nebyla spokojená, začala jsem zuřit a pro vzor mu napsala ty čárky tak, jak mají být a dostal pohlavek.
Shodou okolností, tedy fakt ty "náhody", ho učila v první třídě moje kamarádka, stýkaly jsem se 7 let, maje obě stejně staré syny, co se kamárádili.
No a pointa:
Syn měl vše OK, jen to moje poškrtala a dala mu za 2!
No já ji seřvala, to jste neviděli!
A už jsem se do ničeho nepletla, než slovně.
Ty to taky vždycky vystihneš. Se mnou se někdy musel učit brácha a dodnes vidím jak na mě nervně ječí(měl být na rande): "Představ si barel s vápnem a na deklu je velký Ca!!" Značku vápníku už asi nikdy nezapomenu