Poslední dnešní příspěvek ještě stihla poslat čtenářka s nickem mio. Děkujeme

Přeji krásné odpoledne. Tak nakonec ještě taky narychlo přispěji svou troškou (vlasů) do mlýna..

Jako malé škvrňátko jsem všechny ohromovala svými švédsky blond vlasy s roztomilými prstýnky na konci. Vlásky byly krásné, leč příliš jemné. Proto se moje maminka rozhodla provést radikální zkrácení, aby se tímto zhutnily. Nejen že se nepovedlo, ale vlásky tímto ztratily i svou prstýnkovost a tím pádem roztomilost.

V předškolním období se v případě mé hlavy razil sestřih „podle hrnce“. Sem tam se nechaly delší, ale vzápětí zas byly ostříhány..nevím však, zda za to mohly tupé nůžky, mámin třas rukou z nervozity, že mi ustřihne uši, či obojí, ale když se tak koukám na svá ateliérová fota z té doby (v černém roláku) nemám stejně jako tehdy daleko k slzám..(samozřejmě teď už ale od smíchu).

Ve školním období jsem si už prosadila vlasy dlouhé, už byly i krásně husté. Když jsem je měla po zadek, začalo se chodit se školou na plavání. Učitelky i děti na mě čekaly, než si je fénem vysuším. Děti trpělivě, učitelky si neodpouštěly poznámky, že bych se měla nechat ostříhat jako ostatní děvčátka. Tak jsem poslechla..Pak jsem nějakou dobu pravidelně tahala z šuflete mé dva schované ustřihlé dlouhé copy a se slzami v očích si je přikládala ke své oškubané hlavičce..

Nakonec jsem si je nechala zase narůst a kdybych chtěla, dlouhé copy už si udělám v pohodě každý den „čerstvé“ :-)

Ahoj, mio.

Víte, co se mi při čtení vašeho příspěvku vybavilo? Moje teta měla také v šuplíku schované copy z dětství a my jsme si je půjčovali na hraní. No, moc se jí to nelíbilo, protože copy řídly a řídly...