ale jen tam, kde je akce podpořena nějakou seriozní organizací. Kterým věří? Lize proti rakovině, Kapce naděje a Světlušce. Komu se vyhýbá a nehodlá dát ani korunu? To už se dočtete níže
Milá redakce a milé žínky :-) V novém roce Vám ještě jednou přeji mnoho úspěchů, štěstí, zdraví, lásky a hlavně práci! Těm, kdo o ni stojí, to je jasné. A důchodcům bych ráda popřála hezké důchody, jenže už od tatínka vím, že to není žádná sláva.
Mnoho lidí je bez práce a přesto pokud mohou, rádi přispějí na nějakou tu dobrou věc, která se dá nazvat jedním slovem CHARITA. Za tom jim patří velký dík. Charitu můžeme brát jako pomoc finanční či věcnou nebo si například koupíme nějakou drobnost.
Já sama si 2x ročně kupuji žlutou kytičku, která symbolizuje boj proti rakovině. Doufám, že těch 40 korun za rok ode mne a od všech ostatních jde opravdu tam, kam má. Výhodu tato akce má v tom, že je většinou předem avizována v médiích, kde nás upozorní, který den se ve městech můžeme setkat s prodejci již zmíněných žlutých květin. A tak jim věříme.
Když vidím v televizi koncert pro Kapku naděje s Vendulkou Svobodovou, většinou pošlu 2 DMS ky a Vendule moc fandím. Ať ji média ukazují v jakémkoli světle, pro Kapku naděje a děti, postižené leukémií dělá a udělala v životě mnoho dobrého.
Rovněž posílám DMS pro Světlušku, kterou pro změnu medializuje Aneta Langerová. I její práce se mi moc líbí. Takových organizací je ale mnoho a není v mých silách, ani finančních možnostech, abych přispívala na všechny.
Další charitu poskytuji, když doma likviduji věci, které se nám již nehodí. Někomu dalšímu se ale hodit ještě mohou, ne? Nedávno jsme v práci dělali dětský bazárek. Pár lidí nám doneslo věci a nechtělo za ně nic, tak jsme je rozdávali. Vše, co zbylo, jsme odvezli rovněž na charitu.
Kdysi jsem rověž 2x za rok přispívala stokorunou na Fond ohrožených dětí, ale to si již nemohu dovolit.
V celku si myslím, že k charitativní činnosti nejsem chladná, ale dokáží mě vytočit pouliční nabízeči kdečeho údajně pro charitu. Když po nich chcete, aby se vám prokázali, že mají k této činnosti nějaké oprávnění, jsou schopni vám lhát nebo dokonce být i sprostí. Tak s těmi já tedy nehraji. A bohužel mě odrazují i od další pomoci. Opravdu se snažím přispívat tam, kde je to zaštítěné nějakou organizací, které věřím..viz výše.
Hezký den Vám přeje
Lenig
A co vy, milé ženy-in, v čem spatřujete charitu?
- Přispíváte?
- Co vám to dává?
- Ocitla jste se sama v situaci, kdy jste potřebovala něčí pomoc? Od koho se vám jí dostalo?
- Chodí k vám Tři králové? Dostanou od vás nějaký peněžní dar? Kolik jim přispějete do kasičky?
- Zúčastňujete se sbírek na pomoc lidem v tísni?
- Dáváte něco žebrajícím, nebo bezdomovcům? Máte s nimi nějaké zkušenosti? Dobré, nebo špatné?
- Kupujete si na ulici kytičky, pastelky, samolepky a podobné drobné dárky, které prodávají charitativní organizace?
Napište nám o svých zkušenostech s charitou a dobročinností, ať se týká vás osobně, nebo někoho jiného.
Na vaše příspěvky se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz
Milá Lenig, jak jsem měla možnost číst všechny příspěvky, myslím, že podobně přemýšlí většina našich čtenářek.
Text nebyl redakčně upraven
Nový komentář
Komentáře
Kytinkak — #11 děkuji, měly jsme to hodně podobné
krásný příspěvek Leni
dadma — #6 adopce na dálku, to je taky moc pěkný počinek....

Vendula si svůj osud vypila taky pořádnými doušky a pro děti s leukémií dělá opravdu hodně
Vždy přispívám v květnu na Český den proti rakovině.
lenig — #4 u nas take jsou
Souhlasím s Lenig.Dnes se vybírá na tolik věcí, že člověk nemůže přispět na vše a ještě když jsme již důchodci.Většinou přispěji DMS,když běží prosba v televizi,koupím žlutou kytičku a nebo pastelku,chodím u nás do 2x ročně do psího útulku a vždy s manželem přineseme nějaké krmení a deky.Nebo u nás v lékárně hodím drobné do kasičky Klokánku.Pak mám ještě adoptovanou s několika dalšími lidmi (sama bych si to nemohla dovolit) dívenku Sandru z Keni.Posílám fotku já jsem uprostřed s tím pejskem.
presne tak, prispejem tam ak viem, kam moje peniaze idú
Makynka — #3 je to tak a teď před svátky byli ti košíčkáři venku jako vyrojení...na každém roku ve městě, před každým supermarketem na parkovištích....i kdyby člověk chtěl, nemohl by dát všem...a ani nechci, když jim nevěřím
Mám stejný názor. Ráda přispěju tam, kde si myslím, že je to potřebné a vím, kam moje peníze jdou. Košíčkářům na ulici nedávám nic, to bych chodila domů s prázdnou peněženkou.
Dana Haklová: ano, taky si to myslím

Souhlasím... znám Vendulu Svobodovou osobně, je to prima ženská s nelehkým údělem.