Milé ženy-in,já jako mladé děvče jen velmi zřídka jezdívala stopem. Jednou se totiž stalo, že nás s kamarádkou nějací „týpci“ nechtěli pustit ven z auta a nakonec nás v noci „ vyhodili“ u hřbitova.
Tak ani nemohu pochopit z jakého důvodu jsem před 33 lety přijala nabídku na jízdu na lokomotívě. Na peróně tenkrát zastavila mašina a strojvedoucí se mě ptal, zda se chci svézt. I když jsem chtěla říct ne,z úst mi vyšlo, a proč ne?
Nastoupila jsem po schůdcích nahoru. Byli tam dva- strojvedoucí a vlakvedoucí. Ten mladší měl tmavé vlasy a zelené oči. Procvaknul mi jízdenku zuby byl můj!!
Naše jízda skončila tenkrát v depu,ale ta manželská jede pořád dál. Občas mi sice neuvěřitelně pije krev a já jej také umím vytočit, ale vždy nalezneme kompromis a vše se zase srovná.
Možná i proto, že já jsem Váha a on Lev. Je někdy panovačný a předvádivý až hrůza, ale já uvážlivě zvážím, co bude pro oba dobré a pěkně nenásilně jej naviguji k mému řešení.
On si sice občas myslí, že bylo jeho, ale to je účel „ hry“. Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že na kolejích může sice čekat vrah, ale občas tam čeká i budoucí manžel.
lalica
Ahoj, výtečně jsi odhalila strategii krocení Lvů. Pokud nezaznamenají, že jsou kroceni, udělají cokoli, neb to pokládají za vlastní nápad. Děkuji Ti za příspěvek a přeji vám oběma hodně štěstí! (moc vám to tam sluší)Míša
Celý dnešní den věnujeme náročné práci andílka jménem Amor. Kdepak se strefil do vás?
Pište na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Michaela Kudláčková — #2 no doba by možná souhlasila, jinak nic krom toho, že funí jako lokomotiva, ale až poslední dobou
enka1 — #1 ..už jsem se lekla, že máš toho samého
Taky mám Lva a při našem seznámení taky figuroval vlak, ale byli jsme jen cestující.