Manžela je prý lepší živit, píše čtenářka s nickem kobližka. Zato její vnučka je parádnice, ale ani s tou to nemá jednoduché. Proč? To se dočtete v jějím příspěvku, za který děkujeme

Kdybych měla odpověď za mého muže, tak jeho jednoznačně je lepší živit. Hlavně pro ty nervy, než ho přesvědčím o nutnosti třeba nových kalhot. Proboha, toho než dostanu do obchodu a do kabinky, to je teda fakt umění hodné diplomata.....To je řečí o tom, jak by už nějaké potřeboval, ale když už stojíme před obchodem, tak najednou takové výmluvy typu: necháme to na jindy, oni stejně na mě nic mít nebudou, pojď, nemáme čas.....můžu se uvztekat, nic platné. Tak pronesu svojí tradiční větu: „Dokud holt na tobě z těch kalhot nezůstane jenom pásek, tak je budeš nosit do úplného rozpadnutí“.

Vím, že nemá cenu s ním diskutovat. Minulé léto jsme jeli někam na výlet, já vidím slevy v pánských kalhotech, dovleču ho dovnitř, dokonce už je v kabince, donesu jedny kalhoty a slyším na celý obchod nadávat:“ To je jasný, že mi nebudou, konec, oblíkám se, další mi sem nenos“.

Mladá paní, co čekala na uvolnění kabinky s náručí hadříků se naštěstí jen chápavě na mě usmála. Já myslela, že se tam propadnu hanbou a říkám mu, že tuhle jeho informaci teď slyšel celý obchod. Ale není takhle při nakupování nepřípustný pořád.......jéééé.....kdepak.

Kdyby jste jenom viděly, jakou radost mu dělá každé uzenářství a pohled na bůček. Vím,že neodolá a hlavně mě ubezpečuje, jak je kráásně „libovej“. Jedlík je teda parádní a co teprve v mládí....bože,co ten toho snědl. Normálně jsem mu servírovala porci na takový velký oválný talíř, co kdysi patřil ke každé jídelní soupravě. Dneska už nejí tolik, ale pořád hrozně rád.

 Když si jdu já koupit nějaký ten hadřík, hned v kabince zjistím, jak jsem nemožně tlustá všude a snažím se vůbec nedívat do zrcadla. Pokud mi není hadřík hned na poprvé, další už nezkouším. Jednou jsem si v nějaké eufórii zkusila svetřík, narvala ho do půlky prsou, ale ouha - dál nešel! Myslela jsem, že se tam udusím, než jsem ho nějak ze sebe servala. Hrůza! Takže raději botky a kabelky, ty můžu a nějaké ty „šmuky“.

 Zato moje 13ti letá vnučka, to je teda parádnice, párkrát jsem s ní šla, že jí něco koupím, ale už NIKDY ! To bylo vybírání, prohlížení v zrcadle, tu neseděla barva, pak zase střih, v tomhle má zadek, v tomhle ho zase nemá, tohle tričko jí nepřiléhá k tělu.......uf, zpocená jsem z toho čekání před kabinkou byla až na....no, víte kde. Kdepak, milá vnučko, příště dostaneš ode mě peníze, přijď mi tu parádu, co sis vybrala ukázat a já ti ji pochválím.

  Veselé nakupování přeje kobližka.

Vaši vnučku bude asi snazší živit, ale u manžela bych si tím jistá zrovna nebyla. Stačí mu sice jedny kalhoty, ale k nim celé řeznictví

Jak je to u vás, milé ženy-in? Máte trable s oblékáním svým členů rodiny? Koho je lepší živit a koho naopak šatit? Kdo vám dělá největší starosti, co se oblékání týče? Kdy jste naposledy někomu koupila něco na sebe? Podělíte se s námi také o své zkušenosti a zážitky?

Napište nám na redakce@zena-in-cz

 

 

 

Reklama