Dnes, poslední zveřejněný „pohádkový příběh“ poslala čtenářka Jana. Utekla svému princi skoro od oltáře. Srdce ji táhlo za chuďasem.

Milá redakce

Dnes je téma, které se týká hodně žen a nedá mi to abych nenapsala a nezavzpomínala v souvislosti s tím na příhodu, kterou dnes dáváme svým dětem i známým k dobru. Je o tom, jak jsem svému princi utekla od oltáře, a to k chuďasovi.

Od svých patnácti let jsem chodila s klukem, který byl o celých sedm  let starší než já. ještě bych měla podotknout, že byl zaopatřený. Všichni nás brali že patříme k sobě. Synek z doktorské rodiny, mamince se tato partie líbila, tatínci byli jedna ruka (můj je zubař), nic nestálo v cestě rodinnému štěstí. „Janičko, važ si toho, které se podaří mít takového hodného kluka z dobré rodiny.“ Já jsem si toho vážila, Péťa byl hodný kluk, měl mě rád, k tomu ta dobrá rodina, ale byl také tak trochu ňouma, kam jsem ho postavila, tam jsem ho našla a našla bych ho tam určitě i za týden. „Až se vezmete, ty si ho otrkáš“, radila mi moje zkušená máma. Vlastně si tak uvědomuji, že Péťa byl pro mě spíš víc starším bratrem než klukem, i v tom sexu to bylo hodně rozpačité. Čekalo se, až mi bude 18 a rychle holka pod čepec. Brala jsem to, že to tak má být, že je to správné, kde budu koho hledat. „Zvykneš si“ radila mi opět moje zkušená máma, jako kdybych se vdávala v 18.tém století, zvykli si spíš naši rodiče na sebe a nechtělo se jim to měnit.

Bylo asi 14 dní před svatbou, hosté sezvaní, pozvánky natisklé, nakoupeno, pití objednáno, radnice zarezervovaná, kostel vysvěcen.., a najednou mi ten můj Péťa povídá,“Jani, za 14 dní budeme manželé, měli bychom to jít někam oslavit“ , to bylo snad poprvé, co něco navrhl jako první on, ale bylo to od něho milé, to ne, že ne. Rozjeli jsem se tedy do nedalekého okresního města na vyhlášenou místní zábavu. Bylo tam pěkně narváno, neměli jsem si ani kam sednout , jediné místo byli u nějakých dvou samotných kluků.

Abych to neprotahovala, s jedním z těch dvou jsem protancovala celý večer a přeskočila taková jiskra, že zapálila tváře mých rodičů, Péťových rodičů i jeho samotného. Nejhorší období jsem přestála u své lásky, svatba se odřekla, nová byla až o tři roky později. S žádným doktorským synkem, s žádnou dobrou partií, můj manžel žil už v době našeho seznámení jen s maminkou, ale ta ho vychovala slušně a čestně, i když se živí „jen“ řemeslem.

Není to princ, je to chuďas a vždycky bude, protože rčení, že řemeslo má zlaté dno už v Čechách dávno neplatí, ale já bych ho nedala za nic na světě. A i kdybch já ano, naše dvě děti by se ho nevzdaly, Jsme spolu už 18 let, a překonali jsem dobré i zlé, včetně smíření s mými rodiči.

Jana

pozn. text nebyl redakčně upraven

_____________

Jani, děkuji za poslední dnešní příspěvek, myslím, že jste udělala dobře. Jen by mě zajímalo, jestli se ten doktorský synek pak ještě oženil))

Hodně štěstí a lásky

Saša

Téma dnešního dne 13. června

Existují princové na bílém koni? Dočkala jste se toho svého, nebo na něj teprve čekáte?

Téma princové (a králové) našich srdcí se týká jak těch, které už si svého prince našly, popřípadě i ztratily, tak i těch, které na svého „prince na bílém koni“ teprve čekají.  

Ve vztahu dvou lidí je důležitá láska, tolerance, ohleduplnost a úcta jednoho k druhému. Pokud k tomu připočteme i tu správnou jiskru, krásu, odvahu a chrabrost, máme tu prince jak vyšitého. Která by po něm netoužila… a některá se i dočkala.

Napište nám v tyto krásné, slunečné dny, zda se v dáli, zalitý sluncem - ten VÁŠ pravý princ objevil.  

  • Jaké vlastnosti by podle vás měl mít novodobý princ na bílém koni?  
  • Dočkala jste se Vy sama toho vysněného?
  • Pokud ano, splňoval vlastnosti, které jste si vysnila?
  • Zůstaly mu i do budoucna?
  • Proč právě ON?
  • Proč on ne?
  • Myslíte si, že se dnešní muži hodně liší od mužů, dejme tomu z doby Oldřicha Nového?
  • Je Váš muž gentleman?
  • Dokázal by za Vás „bojovat“ a ochránit Vás i vaši rodinu?
  • Čekáte teprve na toho správného?
  • Zklamal Vás už nějaký „zlý“ princ?

Opět mě napadá tisíce otázek, ale nechám prostor raději pro vás

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Nejhezčí pohádkový příběh odměníme: společenskou hrou Laškování a k tomu ještě dostanete nádavkem veselou knihu Jiřiny Tejkalové: Já a štrúdl.

darek

Zda se napřed pustit do pečení štrúdlu a pak do laškování, a nebo nejdříve zalaškovat a pak se pustit do štrúdlu, to už nechám na výherkyni ))

 

Reklama