Krásný cestovní den.Byly doby, kdy moje hlášení:“Doleva“ znamenalo absolutní jistotu, že správný směr je vpravo. Jet někam po paměti (té mojí) znamenalo například osmkrát zabloudit na šestikilometrové trase.
Z podobného soudku byla moje cesta na zápis na vysokou školu. Kamarádka se mi nabídla, že si uděláme menší výlet a vezme mě autem. Myslela jsem si, že cestu Zlín - Brno znám docela dobře, jezdili jsme tam s rodiči celkem často.
Vyrazily jsme s dostatečným předstihem a cesta probíhala dobře. Problém nastal až v Brně. Jezdily jsme ze severu na jih a z východu na západ, jsem si docela jistá, že jedním tunelem jsme projely minimálně čtyřikrát.
Spasil nás kamarád, který podle našeho popisu orientačních bodů v okolí vydedukoval naši polohu a přijel pro nás. Jely jsme za ním až do školy a na zápis jsem doběhla s jazykem na vestě pět minut před koncem.
To jsem ještě netušila, co nás čeká cestou zpátky. Kámoška neměla dálniční známku, takže jediný cíl byl vyhnout se dálnici.
Na té jsme se ocitly asi půl hodiny poté. Jako vždy byla zácpa a nám kosmickou rychlostí docházel benzín. Bylo léto, všichni stažená okýnka.
Kámošku nenapadlo nic lepšího, než zavolat do vedlejšího auta na mladého řidiče a vymámit z něj slib, že nás v případě nouze odtáhne.
Ze zácpy jsme se nakonec dostaly bez ztráty kytičky, vzaly benzín, dolily vodu do chladiče a jely dál.
Cesta ubíhala, jen mi připadala nějak neznámá. Místo na Bučovice jsem udala směr na Kyjov. To by nevadilo, zajížďka byla minimální.
Kdybych ovšem na další křižovatce nehlásila odbočit. Ocitly jsme se v Čejči. To už jsem vytáhla mapu, abych zjistila, že jsme úplně jinde, než máme být.
Kámoška to opět vyřešila po svém. Naložila prvního stopaře, kterého uviděla a nepustila ho ven, dokud nás nenasměroval až domů.
Souhrn: cesta Zlín - Brno 2,5 hodiny, cesta Brno - Zlín 4 hodiny. Obvyklá doba jízdy asi 1,5 hodiny. Stopaře si kámoška vzala za odměnu domů.
Heligona
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Jé, to je hezký příběh s ještě hezčím koncem. To se povedlo. Díky moc. Příjemné čtení. :-) Míša
- Jak jste na tom vy?
- Máte orientační smysl?
- Ztratili jste se někdy?
Celý dnešní den se budeme bavit vašimi historkami a cestovatelskými úspěchy, které prosím pište na redakce@zena-in.cz.
Dnes vás čeká cestovatelská soutěž, u které spoléhám na vaši brilantní inteligenci a intuici, neb ji budu připravovat já, bude Borec a Chcípák a nakonec i cena pro vítězný příspěvek.
Nový komentář
Komentáře
mio — #12 ono se vždycky něco najde, neboj Třeba když si na navigaci nastavíš průběžné body, tak tě to po projetí toho prvního žene zpátky na něj
heligona — #11 tu nepoužívej - pak ti budou chybět vtipné příhody z cestování
mio — #10 no právěže teď už je to mnohem lepší, s mapou jsem kamarádka. Naposled jsem zabloudila v UH, ale pěšky Jinak už máme navigaci
Tak nějak sleduju delší dobu tvé cestovatelské zážitky a blahopřeju, že vůbec vždy dojedeš na místo určení a kolik toho ještě cestou zažiješ!
enka1 — #8 Tak nějak bych to viděla
heligona — #6 a jestli nezemřel, stopuje dodnes
ifulinkaa — #1 ta odháněla chlapy metlou, zbytečná námaha
enka1 — #3 vůbec, on ten borec vypadal jak tarzan. Asi po dvou týdnech si sbalil uzlíček a zabivakoval zas někde jinde
selinka — #5 bývávalo, ale bývala to divočina
že mě temperament kámošky nepřekvapuje ....nějakou nudnou osobu si vedle tebe neumín představit
ToraToraTora — #2 ale nejistou cestou se k cíli dostat
A vzali se?
Kámoška je tak trochu neřízená střela s jistým doletem.
hele, to bylo jednoduše tak, že kámoška chtěla chlapa a jala se ho hledat trošku neobvyklým způsobem. že je to tak?