Děkujeme čtenářce s nickem Gába23, která se s námi podělila o své zkušenosti se časením a strojením. Má to doma pěkně rozdělené. Jak, to se dočtete v jejím příspěvku

Hezký den všem. Šatit, nebo živit? Podle mého to vyjde nastejno. Dříve jsem si myslela, že je lepší šatit mého syna. Kde jsou ty časy, kdy neodmlouval a nosil oblečení různě zděděné po rodině. Srdíčkovou mikinku, či růžové tepláčky.

Ve svých čtyřech letech si začal hrát na manekýna a rezolutně odmítal nosit věci, na kterých se nevyskytoval spidermann, letadlo, či nějaký robot.

Tak jsme se dostali do fáze, kdy ho je lepší živit. Co se týče jídla je skromný a mohl by být klidně i poustevník, kdyby bylo po něm, stačil by mu na celý den jeden rohlík.

A naše malá princezna, ta se ještě nevyjadřuje, nosí to, co zdědila po bráškovi, není náročná, nemá z toho ještě rozum, nebo spíše mi to naštěstí nemůže říct. Tu je lepší šatit.

Živit? Připomíná mi Otesánka: „ Snědla jsem talíř s buchtami a teď se dám do mámy, hamy, hamy, ham. Pak sním pekáč s kuřaty a pustím se do táty, lidi, to se mám!“

Takže šatit, či živit?

Vaše čtenářka Gába23

No vidíte, většinou to bývá naopak. Ale možná se časem role vymění.

Jak je to u vás doma? Je lepší vaše potomky šatit, nebo živit? V čem jsou vybíravější. Máte také doma malého manekýna, a Otesánka rodu ženského, nebo to je úplně naopak? Podělte se s námi o své zkušenosti.

Na vaše příspěvky se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz