A je tu další příspěvek, tentokrát od čtenářky Eliozy. Také ona se řadí mezi ty, které od pravidelného řízení odradil manžel rádce. Na závěr přidala také hezké přísloví pro všechny automobilisty.
Řidičák jsem si udělala víceméně proto, že jsem si chtěla dokázat, že na to mám. Bylo mi už pěkných 27 let a zasloužilá manželka a matka. Do té doby jsem potřebu řídit auto neměla. Sice mám dost zkušeností s řízením domácnosti, ale proplétat se mezi auty, autobusy, traktory, kombajny, kamiony či neposednými motorkami nebyl nikdy můj sen.
Když mi manžel náhodou půjčil auto, pořád mě při řízení poučoval, přestože jsme měli starej oprejskanej škopek. Když mi došla trpělivost poslouchat odborné rady, typu: " Co to děláš? Koukej přece... Málem jsi odřela zrcátko..." a tak podobně, vystoupila jsem se slovy: "Když jsi tak chytrej, tak si jeď sám." A do auta se už nevrátila.
Ale dokázala jsem si, že na to mám a odřídila jsem náš "zelený zázrak" z Teplic do Kněžic. A úplně sama.
Zkoušky jsem tedy udělala, ovšem řidičský průkaz dnes používám jen jako další platný doklad. Raději sedím na místě spolujezdce a kochám se ubíhající krajinou, když mě neoslepí slunce.
Myslím, že jsem celkem snesitelný spolujezdec. V mapách číst umím, dokážu navést i vidláka nejkratší cestou přes centrum Prahy. Vyznám se v jízdních řádech MHD, kdyby autíčko zkolabovalo na dobu neurčitou.
Ale jako každá žena i já dokážu jízdu autem pěkně osladit.
Do řízení kecám, když šofér řeže zatáčky a mně i dceři se zvedá žaludek z "krosové" jízdy s přispěním nedýchatelného vzduchu v autě. "Nemůžeš jet pomaleji do těch zatáček?? Nechápu, proč před zatáčkou zrychlíš a pak prudce brzdíš, abys nevylít do pole!!"
Rychlá jízda mi jinak nevadí.
Také prudím řidiče tím, že přepínám stanice v autorádiu na poslouchatelnou hudbu či smysl dávající žvanění. O výkonu topení nemluvě.
Bytostně nesnáším adrenalinové předjíždění na rizikových silničních úsecích. I protijedoucí kaskadéři mě klidnou nenechávají. Nerada bych kvůli nějakému arogantnímu hovadu skončila v rakvi nebo při nejlepším v nemocnici. Jednou mám malé dítě a to mě ještě potřebuje.
Na závěr ještě maličkost...Jezdi tak, abys nebyl/la v půl šesté v márnici, ale v šest hodin doma!
Elioza
Text neprošel jazykovou úpravou
Dnešní téma zní: NEKECEJ MI DO ŘÍZENÍ!
Povídáme si o tom, zda vám, nebo naopak vy někomu mluvíte do řízení a proč. Otázky tedy zní:
Své příspěvky a náměty můžete posílat na e-mailredakce@zena-in.cz
Vítězka nejlepšího příspěvku získá půvabnou kosmetickou řadu od společnosti AVON, ve které je luxusní tělový olej ve spreji a krém na ruce a nehty - nail experts (viz. Obrázek níže)
Nový komentář
Komentáře
DFo mřízení aauta manželovi nekecám-jsem ráda,že vůbec jede.Ale,vychutnávám si to jinak,, hele támhle letí orel"- jé, ,,viděl jsi u silnice měli melouny"-jéžiši ,,zase jsi přejel tu odbočku(po páté)".
Když začíná být v autě dusno- tak navrhnu na odpočívadlo zkratku- manžel si zapálí- pojde dál uleví si a můžeme odjet- pak jsem ta hodná manželka a chválím jeho jízdu-i kdÿž skřípu zuby. jezdí jako s hnojem a z kopce nás klidně předjede koloběžkář. Na rovině trabant a když jedeme za dcerou do Warbsdorfu z Chrudimska- nejedeme po rychlovce,ale motáme se městy a okrskami- a bloudíme,A protože jsme na blouděni připraveni,tak máme i benzín na víc,svačinu a sos-mobil.
Rádio nemáme a je klid
Jo, topení v autě, to je taky kapitola. Hlavně musí fungovat
denkas — #1 ...do řízení taky nekecám, jen do řezání zatáček...když jedeme sami bez dcery, ani to neřeším, ale když jdeme s ní, tak vlastně chráním šoféra, aby mu zezadu nepřilítlo cosi páchnoucího a nechutného až na přední sklo
Poslední věta se mi líbí
Já mužskýmu do řízení nekecám.On jezdí dobře ,nemám co kritizovat. Já se jen kochám přírodou. A on mě? No on se mnou jede jen když mají v práci mecheche a to pak je mu tak nějak jedno ,jak jedu