Veselé Vánoce přeje všem čtenářka Eliana a přidává i vyprávění o Vánocích, jak je prožívala, když byla dítětem - trochu úsměvné, trochu napínavé a trochu melancholické. Téma dne zní: Štědrý den!
Stala se vám na Štědrý den nějaká nehoda? Tak například čtenářce Elianě, respektive jejím rodičům, zahořel stromeček. Jak to celé dopadlo, to se dozvíte v jejím příspěvku k dnešnímu tématu...
Příjemný předvánoční čas!
Moje vzpomínky na naše Vánoce, kde se scházelo u stolu šest lidí, sahají (podle mé nepříjemné bolesti zad) snad až do doby, kdy rodiče Šemíka rodinu ještě neplánovali. Neplánovali ani naši rodiče. Moji tři sourozenci byli vždy ohleduplní a nechali mě věřit na Ježíška až do tří let, kdy jsem mamku načapala jak z hračkářství táhne obří krabici a v ní plyšového medvěda. Došlo mi jak to teda je, ale dál jsme si doma hráli na nošení dárků Ježíškem. Neexistovalo u nás, že by někdo dostal peníze nebo si dárek kupoval sám! Bylo zvykem překvapit a potěšit. Dát si tu práci a něco vymyslet a také naslouchat přání. Bylo dobré mít i kurz kryptologie a číst si dopisy pro Ježíška, které ozobávali špačci na dvoře, hned co je vzal svěží severák z parapetu. Moji rodiče nikdy nebyli nějací estéti a stromeček vybírali a vybírají srdcem - vždy se ujmou nějakého košťátkového ubožátka, který zůstal v koutě. Byly snahy o inovaci a nasazení borovičky do našich řad - než bylo odpískáno, že když borovičku, tak jedině tekutou. A tak naši natajno prováděli tento charitativní čin a až do Štědrého dne byl smrček schován za dřevem ve stodůlce, aby pak stanul na červeném koberci jako superstar a nám jako každý rok spadla čelist. Občas bylo potřeba, za velkého reptání, sestřiny sbírky Ottova naučného slovníku a Malý Bobeš navrch, aby stromek stál trošku zpříma. Vytáhli jsme vánoční ozdoby ještě po babičce, kombinované se skleněnkami socialistické nabídky prodejny Magnet Pardubice. Nechyběl ani stříbrný řetěz a nedržící svícínky na klip, kde se svíčky skláněly tíhou dolů a tak každé zapálení bylo provázeno modlitbou - Bože, ať ten koberec neblafne. Jednou blafnul stromeček a maminka v afektu očazené svícínky vyhodila do koše, takže ještě bylo třeba uhasiti i odpaďák. O pár let začal věk blikajících hrůz ze Sovětského Svazu a následně z Číny.
Štědrý den nastal a my už ráno celí netrpěliví mazali, dle zájmů, bruslit, sáňkovat, balit kluky či balit holky (bratr samozřejmě). Když bylo venku bahnivo, otravovali jsme tátu, jak to je s tím zlatým prasátkem. Mamka už ráno dělalo svůj zvláštní bramborový salát, který nechala vždy odležet ve vyhřáté kuchyni a tak zajistila večerní obsazenost wc, kdy jsme hrávali kámen-nůžky-papír, kdo první půjde vyprázdnit bříško. Než jsme to rozlosovali, předběhl nás tatínek. K obědu byla vždy svítková polévka a to je zřejmě důvod, proč jsme nikdá neviděli to zlaté prasátko a tatínkova snaha se zrcátkem byla planá. První hádka byla vždy, kdy začneme, abychom stihli večerní pohádku. Vyhrála vždy maminka, která flákla demonstrativně utěrkou do dřezu a odkráčela ke kamarádce, že Vánoce nebudou. Než se vrátila, naleštili jsme skleničky, příbory, talíře a zamaskovali skvrnu na svátečním vánočním ubrusu. Pak nastal čas smažení řízků. Pro nás děti klasické řízky a pro rodiče kousek kapra. Celou tu dobu příprav jsme samozřejmě nenápadně ukrádali cukroví. Problém byl, že v tak velké rodině, se člověk s někým občas nad tácem potkal.
Nastala ta vzácná chvilka a naše rodina se hodila do gala. Tatínek schválně zdržoval tím, že se šel holit, zatímco my děti s maminkou byly načančané a nastoupené v pozoru okolo stolu. V takových chvílích se mamince svírala ruka v pěstičku a řízky stydly. Když si tatínek, komorně naladěn, významně odkašlal, položil si ruce na okraj stolu. Popřál nám hezké Vánoce a ať se sejdeme ve stejném počtu příští rok. Aby mamince udělal radost, vzal si vždycky ten nejtmavší řízek, co našel. Jako děti jsme to do sebe házely, celé netrpělivé, kdy zazvoní tatínkův natažený budík, který ho denně nutil vstávat do fabriky v nekřesťanskou hodinu a oznámí čas, kdy se vrhneme pod stromeček. Ale kdepak táta! Dojedl řízek, nandal si ještě kousek kapra a každou kostičku div třikrát neoblízl. Kopali jsme se pod stolem a hypnotizovali tátu jako kobry. Konečně dojedl. Nalil si Plzeň. Protože nikdy přes rok nepil, tu skleničku si vychutnával jako by to byla stoletá whisky...sestry vymyslely fintu a chtěly cucnout, čímž urychlily vyprázdnění sklínky. Nakonec se tatínek zvedl od stolu a šel do pokoje se stromečkem, zazvonil budík a v celé vsi se rozštěkali nad tím migrenózním zvukem psi.To tatínek komentoval, že to je již Ježíšek u sousedů.
Dárky rozdává v rodině nejmladší a první rozbaluje nejstarší. Napětí by se dalo krájet. Tatínek každý dárek potěžká, přičichne si k němu a vytvoří teorii, co by to mohlo být. Například: "Hm, to je těžké, to bude asi granát ne?" a jako ho pustí na zem, kdy ho za letu chytí. Bere do ruky nůžky, aby šmikl stužku. V půli pohybu se zastaví a praví: "Kdepak, to bude baterie!" a znovu balíček potěžká a tisíckrát ho obrátí. Milujeme tuhle jeho hru! Ne tak maminka, která obaly dárků škube zcela nekompromisně. To táta ještě po sobě papír hezky složí a provázek dá na stranu. Když se rozbalí všechny dárky, všichni svorně poděkují Ježíškovi za pěkné dárečky a jde se koukat na večerní sváteční pohádku. Pak si každý vyskládal dárky k sobě do pokoje, aby se mohl kochat. Někdo se začetl do knihy, někdo si navlékl nové ponožky, někdo si zkoušel svých pět nových svítících baterií, někdo usínal s novým plyšákem.....
Přeji všem Veselé Vánoce! Buďte šťastní a spokojení a nenechte se zmást tím, že věci nejsou dokonalé, protože právě v nedokonalosti je ta krása!
Eliana
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma pro dnešek: Štědrý den
- Jak vypadá váš Štědrý den?
- Zpíváte u stromečku koledy - která je ta vaše nejoblíbenější?
- Díváte se na Štědrý den s dětmi na pohádky? Jaká je vaše nejoblíbenější a proč?
- A co vaše Štědrovečerní tabule, co na ní nesmí chybět?
Na tyto otázky mi odpovídejte v dnešním tématu. Posílejte mi odkazy na vaše oblíbené koledy na YOUtube a k nim krátké komentáře. Pokud chcete získat dárek od redakce - krásný kosmetický balíček Radox: smyslná - nechť je váš příspěvek dlouhý alespoň jako dva tyto odstavce. Vše posílejte na e-mailovou adresu redakce...
- redakce@zena-in.cz
- Heslo: STEDRY DEN
Nový komentář
Komentáře
Skoro jako u nás, jen tatínkovu roli zastala maminka, která si dovolila dokonce přikázat i mytí nádobí (talířů a příborů) před nadílkou. I to potěžkávání a špekulace nad dárkem.
Jen hádky o čas večeře nebyly, všichni byli hladoví a chtěli mít kapra co nejrychleji v sobě. Takže s první večerní hvězdou, což se snažím dodržovat i já - večer je pak krásně dlouhý
Stromeček rodičům hořel, když já byla ještě na hruškách a jeden rok jim pro změnu na Štědrý den koupelnu vyplavil ucpaný záchod.
To jsem ráda, že jsem ještě nebyla na světě
to zdržování rodičů před nadílkou je snad ve všech rodinách.
Elianko, to je nádhera
, úplně jsem tam byla s vámi. Naše vánoce probíhaly v podobném duchu, až na to, že tátovi vždy byly a jsou dárky šumák. U nás to dělala (a dělá) napínavý moje maminka. Ona vždy jásá ještě nad zabaleným dárkem a úpí, že to ani rozbalovat nebude - prý takové škody, když je to tak krásně zabalený
heligona — #10 Eliana — #9 Hlásím se do party...
To bychom si rozuměli
heligona — #8 Nikoliv, ten je silně antivánoční :-/
Super, jestlipak má Elián taky takový herecký talent a bude pokračovat v tradici
Eli, moc krásné čtení...
Krásný počteníčko, moc pěkně napsané
enka1 — #3 Zásadně neočuchávám, vždycky existuje šance, že jsem zlobila, Ježíšek to ví a nadělil mi tam voňavé, kulaté a ještě teplé....
Eli ,krása
.Zpříjemnila jsi mi den
.
Mmch, prozradíš mi, jak zněl průvodnmí dopis k tvému příspěvku s vysvětlením, že jsi ho poslala včera a dnes znovu, ale dnes nebráníš vydání?