Naše Velikonoce proběhly skoro jako každý rok. Jak jsem psala již v pátek, jako každý rok se u nás stavili mí kamarádi ze střední. Neviděla jsem je už rok, vlastně od posledních Velikonoc.
Pro jednoho kamaráda bylo dokonce velkým překvapením, že se za ten rok stihla narodit dvě miminka. :) Kamarádi přišli, přinesli dáreček pro naši cácorku i pro miminko, neřidiči dostali štamprličku domácí slivovičky a dcera koledníky podarovala svými vlastními čokoládkami. Chvilku jsme si popovídali a kamarádi jeli dál, pokochat se druhým miminkem. :) Letos se bohužel kamarádky z naší party (vyjma nás-maminek) rozprchly za svými aktivitami, takže jsem se s nimi neviděla.
Přesto je tu jedna věc, která už bohužel není jako každý rok. :( Byli jsme zvyklí, že poté, co odešli koledníci, vyráželi jsme celá rodinka na mrskut k rodinným známým, aby manžel se svým tatínkem vyšlehal „tetu“.
Tato rodina si toho vytrpěla opravdu hodně. Ze čtyř dětí se jedno narodilo postižené, druhý potomek v dospělosti prodělal jakousi nemoc mozku, v jejímž důsledku se z dospělého, samostatného člověka stalo malé „dítě“, neschopné se o sebe samo postarat.
„Staří“ rodiče se snažili, seč mohli, i když sama maminka měla velké zdravotní problémy. A aby toho nebylo málo, tak jejich třetí potomek se ve své vlastní rodině potýkal s komplikovanými těhotenstvími, rakovinou životního partnera, ...
Teta byla vždycky strašně šťastná, když jsme přišli, vždycky se celá rozzářila a s láskou nás hostila. A pokaždé se ujišťovala, že příští rok zase přijdeme. Byly to neskutečně milé návštěvy, na které jsme se všichni těšili a které prostě k našim Velikonocům patřily, stejně jako beránek, vajíčka, ...
Bohužel, ačkoli ještě nebyla stará, zemřela. Těch zdravotních problémů bylo totiž příliš. Ač jsem ji neznala moc dlouho, každé Velikonoce jí věnuji tichou vzpomínku. Snad už teď, na onom světě, zažívá jen samé radosti, když si za života prožila tolik zlého...
Eli.
Jistě má teď, Eli klid a je jí dobře, když to tady v tomhle životě měla takové složité. Dozajista přišla nějaké satosfakce, odměna, nebo jak chceš. Určitě. Děkuji Ti za hezký příspěvek a přeji Tobě a Tvým blízkým pěkný den, hodně radosti a lásky a hlavně zdraví. Míša
Téma dne je dnes jasné:
- Kde jste trávili Velikonoce?
- Jak jste je oslavili?
- Dodržujete vůbec velkonoční tradice?
Veselé historky, smutné historky, zážitky, názory …to všechno je tématem pro vaše příspěvky, které posílejte na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Říká se, že lidé umírají až tehdy, když není nikdo, kdo by si na ně vzpomněl.
teta si vytrpěla svoje a už má klid a nic ji netrápí.Potěšilo by ji,že si na ni vzpomeneš v dobrém