„Již mnoho let toužím pravidelně psát. Občas jsem zkoušela poslat své články do novin či internetových magazínů. Až na malé, dílčí úspěchy jsem si ale o „redaktořině“ mohla nechat zdát. Od minulého týdne se sen začíná měnit v realitu...“

Čtenářka Eli.Emanuela, tedy Markéta Matlová, se stala pro tento rok naší externí redaktorkou. Sledujte její články, které budou vycházet každý pátek!

(red)

Před Vánoci jsem si tady, na ženě-in, přečetla výzvu „Splníme vám novoroční přání!“ Váhala jsem, zda si něco přát. V první chvíli mě totiž žádné přání nenapadalo.

Musela jsem nahlédnout hodně hluboko do své duše, abych objevila, že v koutku se pár tajných, skrytých snů a tužeb přece jen schovává. Některé z nich jsem opatrně vyndala ven, na světlo světa, přetvořila do písmen a zveřejnila v diskuzi pod výzvou.

Má přání tam ale nebyla samotná. Kolem nich byly desítky dalších přání. Přes 200 komentářů! Nevěřila jsem, že by některé z mých přání mohlo na redaktora vykouknout, zavolat, usmát se na něj.

V pátek mi přišel e-mail od redaktora Jakuba D. Kočího. Předmět: Přání na ženě-in. Rozbušilo se mi srdce. Že by se některé mé přání opravdu osmělilo a oslovilo ho? A které to asi bude?

Psaní! Bylo to psaní! Přání, které se narodilo už před tolika lety, pravidelně mnou utlačované a utiskované. Měla jsem ho totiž za nereálné. Sem tam se mu sice podařilo prodrat z hlubin duše ven a já napsala článek či příspěvek. A radovala se, když náhodou vyšel. Ale o pořádné novinařině či redaktorské práci jsem si mohla nechat jen zdát, a proto jsem své přání posílala zpět do koutku svého nitra, aby mě nezlobilo.

Mé přání zřejmě vytušilo svou velkou šanci. Vyskočilo ven, zaclonilo ostatní přání a na redaktora volalo: „Tady jsem, podívej se na mě! Tolik let se musím skrývat. Prosím, pomoz mi! Všimni si mě!" A redaktor ho uslyšel. Věřím, že mé přání křičelo a volalo tak nahlas, že by ho stěží mohl kdokoli přeslechnout a přehlédnout. Podařilo se mu to. Upoutalo na sebe pozornost a jako jedno z mála bylo vybráno.

Jakub mi předložil nabídku - rok práce jako externí redaktorka.

Je to náročný úkol a velká výzva. Jsem za tuto nabídku opravdu vděčná. Vyzkouším si, jaké je to psát článek, i když je má Múza zrovna na prázdninách, i když mě slova zlobí a ve větách a odstavcích si hrají na honěnou.

Doufám a věřím, že se vám mé články budou líbit a že spolu strávíme na ženě-in pěkných 12 měsíců.

A na konci roku se třeba ukáže, že jsem svému snu - živit se psaním - o krůček blíž...

Reklama