Každá maminka si zakládá na tom, že její dítě je v něčem geniální. Čtenářka Eli.Emanuela se od této maminkovské soutěživosti rozhodla distancovat a necht soutěžení o to, které dítě chodí dřív na nočník, na dcerce.

Téma dne: Nočník a záchůdek.

Další příspěvek zaslala čtenářka Eli,Emanuela. Postavila se v něm proti maminkovské soutěživosti...

Nechala jsem to na dceři

Když jsem po dceřině narození začala chodit do nejrůznějších „maminkovských“ kolektivů, zjistila jsem jednu věc. Každá maminka si zakládala na tom, že právě její dítě je v něčem geniální, převyšuje ostatní děti. A čím víc takových věcí dokázala vyjmenovat, tím fantastičtější dítě měla. Bylo jedno, čeho se to týkalo (pasení koníčků, spánek celou noc již ve 3 měsících, první zub ve 4 měsících, chození v 7 měsících, ...), hlavně, že v něčem dítě vynikalo. Vypadalo to, jako by maminky mezi sebou soutěžily, čí dítě je „lepší“. A i z toho důvodu se snažily naučit dítě chodit na nočník co nejdřív.
Já jsem toto chování nechápala. Proč dceru zbytečně stresovat a snažit se ji naučit věci dřív, než k tomu sama dozraje? I proto jsem na nočník nespěchala a vyčkávala.
S prvními pokusy jsem začala, když dcera měla rok a půl. V tomto období totiž každé ráno téměř na minutu přesně „chodila“ kakat. Já jsem již stála připravená s nočníkem a jak jsem viděla, že na malou přišla potřeba, hned jsem vyměnila plínku za nočník. K mé veliké radosti to dcera během pár dnů pochopila a velmi brzy přidala i čůrání do nočníčku. Přibližně dva měsíce byla dcera přes den bez plínek.
Pak, zničehonic, se zasekla. Prostě si přestala říkat a po bytě se objevovaly loužičky. Ptala jsem se maminek v mém okolí na radu. Jedna maminka říkala, že jak se syn počůral, dostal pořádný výprask, takže během chvilky se naučil čůrat do nočníku. Ať prý malé taky dám pořádně na zadek, naučí se to raz dva. Ostatní maminky byly méně radikální, ale i jejich rady se mi nelíbily. Nechtěla jsem dceru stresovat a trestat za to, že jí nejde vykonávat potřebu do nočníku. A tak jsem to nechala plavat.
Někdy kolem dvou let nastal zlom a dcera si sama od sebe začala říkat, že chce čůrat či kakat. V podstatě ze dne na den jsme se zbavily plínek. Nedokážu posoudit, nakolik to bylo v dceři a nakolik tomu pomohlo to, že jsem na ni netlačila a nechala ji k tomu „dozrát“.
Jen jeden problém nám zůstat, a to plínka na spaní. Dcera má nesmírně tvrdý spánek, neprobudí ji opravdu vůbec nic. Může spát celou noc v mokré, studené posteli, a je jí to jedno, vůbec o tom neví. Bála jsem se, jak zvládne školku, kde přeci po obědě děti chodí spát. Učitelky sice odmítají dávat dětem plínky, zato ale do postýlek dávají igelity a není pro ně problém počůrané povlečení vyprat. Dceři se ze začátku stávaly nehody, ale protože na ni nikdo nespěchal, nikdo ji nestresoval nesmyslnými tresty, pomalu se to naučila. Dcera má 4 roky a ve školce se už dávno nepočůrává. (Doma se nehody bohužel stále stávají a na noc plínku mít musí. Ale co, zdravotní problém za tím není, takže i v tomto počkám, až k tomu dcera sama dozraje...)

Eli.Emanuela

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 31. března 2011: Nočník a záchůdek

Tentokrát si budeme povídat o dětech a jejich nočníkových či záchodových peripetiích...

  • Jak jste učily děti na nočník?
  • V kolika letech začaly děti samy chodit na nočník?
  • Měly jste (nebo máte) s nočníkem nějaký problém?
  • Jak jste problém řešily (nebo řešíte)?

Na tyto a další možné otázky mi odpovídejte formou krátkého příběhu nebo tipů do redakční pošty (viz e-mailová adresa uvedená níže). Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, tedy chcete-li mít šanci na uveřejnění a získání krásného dárku. Uzávěrka posílání příspěvků je 31. března 2011 ve 14.30 hodin, do předmětu mailu nezapomeňte uvést heslo (viz níže). A jaký bude onen slíbený dárek? Krásná (asi třiceti centimetrová) hračka ze sady Barbie: Ken FASHIONISTAS.

Ken