Průšvihy ve škole, hlava plná kluků a čundry v Beskydech. Takhle by se dala stručně charakterizovat puberta čtenářky s nickem Dispečerka, která se sama diví, jak tu její pubertu mohli rodiče přežít.
Moje puberta
Když si vzpomenu na svou pubertu, tak si říkám, jak jen to naši se mnou přežili. Po základce jsem se dostala na vysněnou Ekonomickou školu v Novém Jičíně, kde v té době vládl totalitní komunistický masakr. A já byla v pubertě a chtěla jsem se proti všemu bouřit. Byly z toho jenom průsery a následné ředitelské důtky. Prospěch byl celkem dobrý, ale absence v prvomájových průvodech, odmítnutí recitace na Puškinově památníku - to bylo tenkrát opravu závažně trestuhodné.
Když na to teď vzpomínám, ještě teď se podivuji, že mě z té školy tenkrát nevylili. Kromě toho jsem ještě měla plnou hlavu kluků. S ruksakem jsem v pátek vyjela do školy, po škole se na WC převlíkla do maskáčů a vyrazila na tramp do Beskyd, ze kterých jsem v pondělí dorazila zase do školy.
Pili jsme ,,zelenou“ , chodili po horách a zpívali u kytary. Na horách - tam sem se cítila šťastná a svobodná. Jo, to byly časy. Našim jsem jen tak zběžně nahlásila, kde se asi tak budu přes víkend pohybovat a už sem byla v trapu. Ještě teď se divím, že naši nějak razantněji nezakročili. Kdybych já měla dnes dceru a ta by mi tak chtěla lítat po světě, nepustila bych ji ani za nic!
Zdraví Dispečerka.
Rodiče nám asi museli důvěřovat a doufat, že se nám nic nestane. Dnes v době mobilů už šílíme, když se nemůžeme „dítěti“ dovolat. Možná máme pocit, že doba je dnes méně bezpečná, než tomu byla za našich pubertálních let. Ale i to je asi jen zdání. Byli jsme jen méně informovaní.
Jak jste prožívaly pubertu vy, milé ženy-in? Byly jste také takové číslo jako Dispěčerka? Jaké jste vyváděly věci? Čím jste vzdorovaly? Chováním, oblékáním, účesem? Vzpomínáte na svou pubertu jako na dobu úžasnou, nebo úděsnou? Co na to vaši rodiče? Byli tolerantní, nebo jste s nimi vedla válku?
Vraťte se na chvilku do doby svého dospívání a napište nám na: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
No, to bylo něco. Ty časy jsou už dávno pryč.
Mí rodiče byli taky celkem tolerantní. Asi jim nic jiného nezbývalo, jinak by se znás s bráchou museli zbláznit.
My jezdili taky na čundry. Ty byly boží!!!
Jo to byly časy! Teď máme samy o děti strach a teprve poznáváme, jak se naši o nás tenkrát báli!
No já měla taky celkem volnost. Dlouho jsem měla jen holčenčí partu, vyrážely jsme taky na víkendy a za tu volnost jsme byly celkem věčné, tak jsme ani moc nedivočily
Ty ses měla! To já bych si mohla povzdechnout, jak já jsem to s našima jen vydržela!