Můj manžel, velký sportovec, se pomalu dopracovává do stadia: sportem k trvalé invaliditě. Nejhorší to je, když ho chytne „houser".
Tenkrát ho už večer po turnaji pobolívala záda, ale zatím tomu moc pozornosti nevěnoval. Ráno už to bylo trochu horší, ale na záchod ještě došel. Tam usedl... a už nevstal.
Jak se snažil odtamtud odejít, protože už na něj bušili další členové vstávající rodiny, vypadl po hlavě směrem do předsíně, uprostřed které zůstal bezvládně ležet. Nahý do půl těla, bohužel odspoda.
Přiběhla jsem na jeho zoufalé volání.
„Co tam děláš?" neskrývala jsem údiv. Fakt blbá otázka.
„Záda," vydechl, „prášky..."
Donesla jsem mu sklenici vody a Ibuprofen. Cestou jsem ještě čapla spoďáry, které jsem na něj narvala bolest - nebolest, aby kolem běhající děti nepřišli k mravní úhoně.
Když se mu konečně podařilo za velkého úpění spolknout prášky, dohodli jsme se, že se doplazí do obýváku, kde mu rozložím křeslo, kam si vyleze a bude čekat, až to přejde. Do obýváku je to dva kroky. Rychlostí právě probuzeného lenochoda zdolal za půl hodiny práh obývacího pokoje a sbíral síly do finiše ke křeslu, kam mu zbýval ještě asi metr.
V tom jsem si uvědomila, že jsem mu zapomněla dát na to křeslo polštář. A zrovna ve chvíli, kdy se snažil o další milimetrový posun hodný Meresjeva, mu povídám: „Jé, počkej chvíli, ještě ti tam dám polštář!" a běžela jsem fofrem do ložnice. Když jsem si uvědomila, co jsem řekla za blbost, protože při rychlosti jeho pohybu bych stihla nanosit kamion polštářů. Tak jsem se svalila smíchy a dusila se tím polštářem, aby si nemyslel, že se směju jeho neštěstí. Marně.
„Netlem se," řval na mě, „víš jak to bolí, když se směju."
Od té doby o mně rozhlašuje, že když se mu něco vážného stane, určitě umře, protože než se vysměju, bude už pozdě.
Není to tak docela pravda, sice se směju, ale vždycky ho nakonec zachráním.
Dimsy
Posílejte mi dnes (středa 4. listopadu 2009) na e-mail redakce@zena-in.cz své zábavné historky o hypochondrech. Zajímavé uveřejníme a tu nejzábavnější odměníme malým dárkem! Více viz novinka: Natočili mi EKG - infarkt to nebyl...
Hrajte dnes soutěž: Vyřešte kvíz!
- Zadání a první indicie: Soutěž: Vyřešte kvíz!
Nový komentář
Komentáře
Dimsy — #6 No já při čtení Tvýho příspěvku skoro taky. Těžko se kvůli zádům zvedám od počítače
.
Dimsy, vtipný popis nepřjemné příhody

. U mne jsi adeptka na první cenu!
enka1 — #3 málem jsem se utopila při pití a čtení
enka1 — #3 Málem jsem byla sedmá....
enka1 — #3
pláču tu smíchy....
Počuralo se šest z deseti přítomných.
Dimsy, bolavá záda není žádná sranda, toho mého chytly v koupelně, ujely mu nohy, ale do postele se odplazil sám, naštěstí... ale jak jsi to krásně napsala, to se nedá nesmát.
