Jaká je vhodný dárek pro dítě k Vánocům - no přece školní aktovka! Následující příběh zaslala s několika fotkami do redakce čtenářka Dana k tématu: Školní začátky.
Zajímavé vyprávění čtenářky Dany vás zavede do obce Zdice v letech 1978 až 1986. Dana sem chodila na základní školu...
Hezký den, milá redakce,
školními úspěchy i neúspěchy žijeme celý život. Nejdřív svými, pak s našimi dětmi a nakonec i vnoučaty. Už několikátý rok řeším toto se svými syny. Je to náročný běh se střídavými úspěchy.
Ale teď raději zavzpomínám na své začátky ve školních lavicích. Školní léta jsem prožila v menší obci, Zdice u Berouna 1978-1986.
Jsem narozená v prosinci, šla jsem tudíž do školy téměř sedmiletá. Vždy jsem vypadala na starší dítko a tak i v první třídě jsem dost vyčuhovala. Kdy jsme šli k zápisu si nepamatuji. Zůstal ve mně jen pocit, že když mi to rodiče oznámili, považovala jsem to za něco víc, než třeba jen lékařskou prohlídku. Šli jsme tehdy na tzv. starou budovu. Naše škola měla budovy dvě, jedna téměř stoletá a druhá prý o 50 let mladší. Ředitelna tehdy, a vlastně i další léta, byla v takovém úzkém dlouhém kamrlíku, hned vedle schodiště u vchodu. Seděla tam přísná soudružka zástupkyně a docela milý soudruh ředitel. Soudružka zást. mě pak léta učila tělocvik. Pamatuju si, že se mně ptali na takové ty základní věci. Jméno, na rodiče, kde bydlíme, co ráda dělám a tak pod. Najednou bylo hotovo. Dostala jsem něco na památku. Tipuju, že omalovánky, možná pamětní list. Žádné velké ovace se nekonaly. Děti s rodiči přicházeli jak jim to vyšlo a o zápisu nebylo moc slyšet.
Aktovku jsem tehdy dostala myslím k vánocům. Dokonce jsem si jí i přála. Byla ze svítivě žluté umělé hmoty, která dobře držela tvar. Takže víko mě leckdy nechtělo pustit dovnitř. :-))) Na přezůvky jsem dostala typický sáček, který se mi vůbec nelíbil, byl tmavě hnědý, náhražka kůže. Nicméně vydržela jsem to s ním až do konce.
První září to už byla jiná slavnost. Přijela mě doprovodit půlka příbuzenstva....no dobrá, asi čtvrtka. Rodiče, babi a děda a ještě příbuzní z NDR. Babička mi na ten den koupila pěkné střevíčky, vypadaly jako lakové a ty jsem si také vybrala sama. Bílá kombinace s tmavě modrou. Do lavice jsem sedla s novou sousedkou a pár let jsme spolu vydržely sedět.
Naše paní učitelka byla mladá, ale když jsme jí naštvali hrozně křičela a nadávala. Ale i na to jsme si zvykli. V první třídě se mi nejvíc líbily takové magnety na tabuli, které měli tvar ovoce, zeleniny, koláče, housky, panáčkové. Hrozně se mi to líbilo. Tehdy nás učili množiny a s těmi magnety se to dobře učilo. Ještě mi v paměti utkvěly matematické sešity. Něco jako písanky na matematiku. Byly tři a plné množin. A grafika byla udělaná, jako když je tam malováno pastelkami. I to na mně působilo moc příjemně.
Měla jsem časem konflikt se "souškou" učitelkou. V té první třídě mně obvinila, že jsem si sama podepsala slabikář. Maminka měla prostě nevypsanou ruku. Tak mi napařila poznámku na půl strany notýsku. A tatínek jí na druhou půlku odepsal. Kupodivu jsem nepocítila žádnou šikanu, či tzv. zasednutí si na mně.
V pololetí jsem dostala velkou jedničku a na konci samé jedničky. Postupem let se přidaly i dvojky. Abych tady neplatila za šprta :-))) Musím říci, že v té první třídě mě bavilo vše. To až s lety se našly předměty, které bych nemusela mít.
A teď tedy válčím se syny a jejich učiteli. A někdy mi připadá, že se mnoho nezměnilo.
Ještě připojím fota vyjevené prvňačky. Zdravím a přeju všem prvńáčkům samé úspěchy a ať na léta ve škole vzpomínají s úsměvem.
Dana
Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.
Téma dne: Zápis! Jak jste začínaly?
Zavzpomínejte, milé čtenářky, na své školní začátky!
Právě probíhají zápisy do prvních tříd. Posílejte mi dnes své vzpomínky na vaše školní začátky. Jak probíhal váš zápis? Jak úspěšné jste byly v první třídě? Co vás ve škole nejvíc bavilo a co vás naopak otravovalo? To všechno mi pište k dnešnímu tématu na redakční e-mailovou adresu uvedenou níže. Pokud chcete mít šanci na dárek, totiž stylový bílý penál my.cose a červenou propisku GRAFO, dbejte, aby byl váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.
- Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz (klikni)
- Heslo: SKOLNI ZACATKY
Nový komentář
Komentáře
Také jsem dostala aktovku k vánocům, ale o trochu dřív.
super retro
Panebože, množiny, to nás učila jakási docentka na pajdáku, nesnášeli jsme ji, a stejně to vydrželo ve školách snad jen 5 let. Pak se zas pokorně přešlo k normálním počtům.
Jéé, ty magnetky si také pamatuji, jablka a hrušky...)) děsně jsem je chtěla šlohnout, ale nešlohla