Odjakživa jsem patřila k té většině neorientujících se žen. Své první rande ve velkoměstě jsem propásla, čekajíc o několik ulic jinde, a jelikož tehdy neexistoval mobil, tak i marně.
V autě jsem zásadně po rozjetí usínala, takže jsem netušila kudy se kam jede.

V lese na houbách jsem se ztratila několikrát a rodina pak místo hub, hledala mně a ani se neptejte jak daleko od původního stanoviště mě nacházeli.
Věříte, že, díky své neorientaci, jsem byla jedním z prvních zákazníků tehdejšího Eurotelu a k úlevě celé rodiny vlastnila svůj první mobil, zvaný pádlo? No však mě párkrát vytáhl z bryndy.
Jeden velký životní kotrmelec obrátil můj život naruby. Najednou jsem zůstala sama s autíčkem a hodlala začít nový život a hlavně cestovat.

Moje nadšení ovšem záhy ochladlo, když jsem jako první jízdu vezla svoji maminku na sraz abiturientů přes půl republiky. Perfektně jsem podle mapy připravila itinerář. Snad každou zatáčku a zajímavost, jen abychom nebloudily.

Itinerář držela v ruce maminka, kterou neustále zajímalo, co komu kde kvete na zahrádce, a než „se našla“ v popisu cesty, byly jsme už o kus dál a mimo trasu. Trpělivě jsem se vracela, neboť díky neorientaci jsem nedokázala najít cestu jinudy a začala se obávat tehdy nové, mimoúrovňové křižovatky u Pardubic. Oprávněně.

Už se blížila. „honem mami, co tam mám psáno o nadjezdu“? Jenže maminku v tu chvíli zajímalo závodiště koní, které tady někde přeci musí být. A to už jsem po nadjezdu frčela, když mi maminka konečně oznámila, „před nadjezdem doleva“. Více, než hodinové bloudění poté, rozhodlo. Musím koupit navigaci.
Od té doby cestuji křížem krážem po republice, nových cest, ani velkých měst se nebojím, na navigaci naprosto spoléhám.
dagmenka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Obdiv. Já zavřela navigaci do kaslíku, protože na mě vřeštěla, že mám okamžitě vyhledat silnici a na ni se vrátit, což mě znervóznilo, neb jsem pojala podezření, že nepoznám, když jedu po poli. V pravdě jsem se pak dověděla, že informace v ní je třeba nějak aktualizovat, nebo co. :-) Míša.

  • Jak jste na tom vy?
  • Máte orientační smysl?
  • Ztratili jste se někdy?

Celý dnešní den se budeme bavit vašimi historkami a cestovatelskými úspěchy, které prosím pište na redakce@zena-in.cz.

Dnes bude ještě Borec a Chcípák, vaše příběhy a nakonec i cena pro vítězný příspěvek.