Děkujeme čtenářce s nickem CityCat za hezkou legendu o tom, jak přišla kočka na svět

Posílám svůj „kočičí příspěvek“. Když jsem před třemi lety přišla ke svému kocourkovi, hledala jsem kdejaké informace o kočkách a našla i následující legendu. Je půvabná a tak ji posílám místo zážitků. Je trošku delší, když ji neuveřejníte nevadí :-) 

aki

Legenda „Jak Bůh daroval světu kočku“ se stala roku 1215. Tehdy ďábel vládl mocným, kteří měli podporu papeže Inocence III. a ten chudým bral a bohatým dával. Bůh se rozhněval a poručil andělům, aby odložili harfy a postarali se o spravedlnost na světě. Největší starost měl o provincie kolem Svatého města Říma a tak tam vyslal smělého nebeského posla, anděle Felise, který dokázal na sebe vzít lidskou i zvířecí podobu.

Felis odletěl do Umbrie, kde se Satan plížil okolo horského městečka Assisi a ďábelskou lstí sváděl mnichy ze San Damiana k pokušení. Nejvíc měl spadeno na Františka, zakladatele kláštera. František se učil řeči zvířat a často s nimi zpíval Chvalozpěv stvoření. Rozhodl se tedy Satan, že ho přemůže v podobě zvířete. Odložil kopyto, rohy i plamenný ocas a zrovna když se chtěl proměnit v srnu a zapříst se zbožným mužem hovor, prolétl nad ním nočním nebem Boží posel Felis. „Pane na nebesích, pomoz!“ zvolal Felis „satanáš nám chce vzít Františka!“. A Bůh seslal blesk, v jehož strašlivém světle František ďábla rozpoznal.

Satan se vztekal nad svým nezdarem a před svítáním přilákal všechny myši, krysy a potkany před hradby města Assisi a bránu kláštera. Poručil jim aby zhltali i tu nejmenší kůrku chleba a těšil se, že Františkův Chvalozpěv stvoření navždy umlkne, až všichni mniši zemřou hladem. Anděl Felis viděl invazi hlodavců a když se zrána blížili k San Damianu opět zavolal k Bohu o pomoc.

A Bůh řekl: „Proměním tě v hrdé dravé zvíře, které dokáže vzdorovat Satanovi a zapudit hlodavce. Budeš mít ovšem i krásnou podobu a lásku v srdci, abys mohl Františka potěšit“. Tak rozhodl Bůh a vytvořil nejdokonalejší šelmu.

Boží moudrost a andělský soucit se vtělily v jedno, andělská křídla zmizela a místo nich halil Felise stříbřitě hedvábný kožešinový plášť. Z tváří mu narostly paprskovité jemné fousky, na konci hřbetu se nesl úžasně hebký a ohebný ohon a na nohou a rukou se objevily sametově měkké polštářky.

„A s tím mám bojovat, Pane?“ pohnul tlapkami a prohlížel si polštářky. „Natáhni je,“ usmíval se Bůh na zvířecího anděla, „schoval jsem do nich osmnáct srpových nožů ostrých jak jehla. Můžeš je vytáhnout, kdykoli bude hrozit nebezpečí, s jejich pomocí můžeš bojovat a opatřovat si potravu, zkus to!“ Felis se do nové podoby pomalu vciťoval. Nechával srpové nože vyjet ven a dovnitř, dovnitř a ven, obratně vyšplhal na nejbližší strom, zlehka skočil zpátky na zem, zametal ohonem suché listí a cítil se úžasně. „Pane na nebi, kým jsem se opravdu stal, jsem ještě anděl, který vypadá jako mrštné zvíře?“ „Tak nějak, milý Felisi, tak nějak... jsi magická bytost na čtyřech sametových tlapkách, která se ode dneška bude nazývat kocour.“

„Kocour...“ chtěl potěšeně vyslovit Felis, avšak uslyšel zaznít „Mňau!“ V té chvíli vzal Bůh andělu vzpomínku na existenci Božího posla, zbavil jej pochybností a strachu. „Nyní tě kocoure Felisi, propouštím do tvého nového bytí. Stvořil jsem tě jako nezapomenutelné stvoření a jsi první svého druhu. Jednoho dne se objeví lidé, kteří v tobě uvidí nejdokonalejší zvíře s jedinečnými schopnostmi - avšak do tvého tajemství nebudou schopni proniknout. Teď se postarej o Františka a obrať ďábla i s jeho zástupem hlodavců na útěk!“

Bůh se skryl a kocour Felis zapomněl na svou proměnu v okamžiku, kdy ucítil krysy a myši. Vyrazil divokými skoky a s prskáním mezi nesčetnou havěť. Ti, kdo přežili hrozivé údery tlapek, se v panice rozprchli na všechny strany a sám ďábel zavyl bolestí, když do něj Felis zaťal drápy, a s křikem se vrátil do pekel.

Felis si očistil tlapky i kožich a spěchal k Františkovi. Přitulil se k němu a tiše předl. František s úžasem hleděl do tajuplných, zlatozeleně se třpytících očí. „Odkud jsi, krásné stvoření? Zdálo se mi, že Tě poslal Bůh a že jsi mi zachránil život... ale vždyť ty jsi přece... zvíře?“ František hladil hedvábnou srst a těšil se jejím teplem. Kocour Felis přivřel oči v přátelské štěrbinky a tiše zapředl: „Když myslíš?“ a už Františka neopustil.

Léta míjela a když se psal rok 1226, ucítil Felis jedné noci, kdy zahříval tělo Františka, blízkost smrti. Ten ho k sobě láskyplně přivinul a řekl: „Ještě než první sluneční paprsek zahřeje tvůj kožich,můžeš si na rozloučenou něco přát.“ Felis poprosil, aby se za něj u Boha přimluvil. „Toužím po jiné bytosti svého druhu, nechci tu zůstat sám“. František zavřel oči. „Sbohem, kocoure...!“ a zemřel.

Tři dny a noci tiše předl Felis u nohou svatého a držel u mrtvého stráž, pak sledoval smuteční průvod mnichů až na hřbitov. Každého dne trávil siestu na hrobě svého přítele, dřímal a snil kocouří sny. Jednoho dne jej probudil sladký vrnivý zpěv. Felis vyskočil a nevěřil svým očím, vedle něj seděl jeho menší a jemnější obraz. Černá srst sladce voněla a leskla se jak hedvábí, kouzelné stvoření s jantarovýma očima se ho něžně dotklo tlapkou. „Ty jsi také kocour?“ mňoukl Felis. Černá kráska se protáhla a zavrněla: „Myslíš, že Stvořitel chtěl aby náš druh vymřel? Já jsem přece kočka!“

Od toho dne žil kočičí pár jak odpovídalo jeho druhu a po roce žilo nejen v okolí San Damiana a Assisi jejich početné potomstvo. Ale jen málokdo z lidí poznal, že jsou obklopeni magickými bytostmi v podobě malé šelmy. Jenom ti, kteří kočky skutečně milovali, poznali v každé z nich Felise. Tak to bylo a tak to navždy bude.

Na tom, že kočky jsou magické bytůstky se asi shodnou všichni kočkomilové přesto, že jejich skutečný původ je mnohem starší. No a zatímco já pracuju za počítačem, můj „anděl“ sladce pospává nedaleko...

Hezký den přeje

CityCat

Děkuji za všechny ženy-in, které tuto krásnou legendu neznaly

Napíšete nám také něco o svém vztahu ke kočkám nebo psům, milé ženy-in? Co máte radši vy? Považujete kočku za magické stvoření? A co pes? Znáte také nějakou legendu a psovi? Napište nám ji, ať vyrovnáme skóre.

Pište na dešní téma Kočka, nebo pes? své příběhy, zkušenosti, postřehy na redakce@zena-in.cz