Za další příspěvek děkuji čtenářce s nickem cheerokez.girl, která si stojí za názorem, že v Česku se úspěch zkrátka neodpouští...
Jsem přesvědčená o tom, že na tvrzení co Čech, to pesimista něco bude. Stačí se projet metrem. Češi se tváří jako kdyby byl národní smutek. Podívat se zpříma na kohokoliv se nějak nehodí a věnovat mu úsměv? Ani náhodou, usmívat se na cizí lidi nesluší. Člověk vypadá hloupě, nebo dokonce že chce dotyčného vyprovokovat. Bavit se nahlas a smát se? Ne, to přeci obtěžuje okolí. To raději distingovaně mlčet, nebo potichu prohodit s kamarádkou jak blbé ráno jsem dnes měla. A jestli mě nic nebolí, nepálí ani nezlobí, dokonce ani politika tak jsem asi trapná. Kamarádku, souseda, spolužačku, kolegyni, nikoho nezajímá co se povedlo, v čem jste dobří a z čeho máte posl. dobou radost. To raději nemluvit o ničem. Z celého toho mlčení se čecháček dostane do té pravé české depky:) A je to. Postěžovat si, to ano. Ale proč se v čechách prostě nenosí se pochválit, předvést, pochlubit? Úspěch vám totiž v čechách nikdo neodpustí.
cheerokez.girl
Text neprošel redakční úpravou
DNEŠNÍ TÉMA: CO ČECH, TO PESIMISTA? Pište, přemýšlejte a polemizujte: redakce@zena-in.cz
Nový komentář