Děkujeme za další příspěvek, který doprází i zajímavá fotokoláž různých účesů. Poslala nám ji čtenářka s nickem bokul a my jí děkujeme

bokul a její vlasy

Vážená redakce, milé ženy-in! Přeji Vám všem krásné čtvrteční ráno! Dnešní téma mne moc zaujalo a jelikož moje hříva prošla během růstu velkými změnami, rozhodla jsem se Vám napsat pár řádků a přidat i fotografii.

V současné době mám jemné, husté světlé vlasy (něco mezi blond a hnědou - odstín záleží na vyšisování sluníčkem), délku příliš nedovedu posoudit (nemám oči vzadu) - ale jsou mi tak nějak po pas. 

Hned Vám vysvětlím, proč píšu o tom, jak vlasy vypadají dnes (pár dní před kulatinami, po kterých můj věk buď tajemstvím :-)). Celé moje dětství, vlastně až do 17 let jsem měla vlasy vždy krátké, nejdelší byly po ramena. Maminka mi nikdy nedělala culíky. Táta mne v době, kdy jsem chodila do školky, vodil do pánského kadeřnictví a já měla délku skoro jak kluk. Z té doby si vybavuji jednu fotografii, kterou bohužel nemám k dispozici, kdy vršek hlavy jsem měla na velmi krátko, takže to vypadalo, že mám na hlavě prstýnky a  zbytek byl délky mikádo. To mi přišlo jako historicky nejlepší účes na mé hlavě.

Pak nastala doba válčení - když jsem totiž vlasy rozčesala, jejich objem se zvětšil, a já měla hřívu jak lvice (tak to vždycky titulovala moje maminka). V době tanečních (foto je na koláži) jsem vždy bojovala s tím, abych ty moje vlasy upravila do nějaké použitelné podoby, ale druhý den už bylo zase vše při starém.

Takže někdy kolem 16 roku mého života jsem se rozhodla, že už vlasy nebudou stříhané... Nechala jsem vlasy růst a jak rostly začala jsem zkoušet různé úpravy (proužek vlasů do obličeje, drdoly, copy,...). Zřejmě jsem si vynahrazovala to, co jsem nezažila jako malá (i když vzrůstem jsem malá doteď).

Dnes už jsem maminkou dvouletého Davídka, který prý bude taky kudrnatý jako maminka, protože vlásků má velmi málo (prý to tak kudrnaté děti mají často, tak uvidíme), má je světlé (já i můj muž máme světlé vlasy). Vlasy mám stále dlouhé, vlnité, nečešu je (pouze po umytí, abych nezvětšovala objem) a těší mne jejich rychlá úprava - dám si sponku a jsem hotová. 

Jsem ráda, že mne rodiče nechali v dětství na krátko, nikdy jsem neměla vši, nelezly mi vlasy do očí, ale teď si užívám jejich délky a snadnosti úpravy. A někdy si říkám, jak dlouho to bude trvat než nastane zase účesová změna...

Krásný, slunečný den přeje bokul

Vy máte neskutečnou hřívu. V renesanci byste byla určitě idolem a malíři by se o vás parali, abyste jim stála modelem.

A co vy, milé ženy-in? Jak jste na tom byla s vlasy v dětství? Stříhali vás také nakrátko, nebo vám nechávali dlouhé? Jste spokojená s tím, jaké vlasy jste zdědila po předcích? Nebo jste si vždycky přála něco úplně jiného? jaký účes z dětsví si nejlépe vybavujete a proč? Máte nějakou příhodu?

Napište nám, na vaše příspěvky, ale i fotografie se těšíme jako vždy na adrese: redakce@zena-in.cz

Obrázek č. 3 do dnešní soutěže

účes3

TÉMATA:
PŘÍBĚHY