Vtipný příspěvek na dnešní téma nám poslala čtenářka s nickem Bohuša. my jí děkujeme a vy si přečtěte, jak to nakonec s kozlem dopadlo a kdo si prosadil svou

Ahojky, to když si manžel s dětičkama domů přinesli čtyři roztomilá kůzlátka, bych snad ještě přežila, protože doma jsme měli snad všechny druhy zvířat, kromě opiček. (Ty mám stejně taky v podobě svých tří dětiček a jednoho přerostlého opičáka v podobě manžela).

Ale překousnout jsem nemohla a dodnes nemůžu o několik měsíců později...to když nám kůzlátka začínala růst bylo ještě v pohodě, až na to, že jedno se pomalu ale jistě začínalo od těch tří lišit...začaly mu narůstat velké rohy a jeho genitálie se na první pohled odlišovaly převelice...z roztomilého kůzlátka vyrost zdatný a nepěkný KOZEL-CAP...a to v naší rodině nastaly boje.

Ten cap musí z domu pryč, prohlásila jsem rezolutně...ale můj manžel je víc trvdohlavější než ten kozel, a tak prohlásil, že kozla na zahradě oddělí a bude na něm prý ještě vydělávat...to se prý kozy z okolí jen pohrnou, že takového CAPA široko daleko nenajdou:-(!!!

No, nebudu to protahovat...koz se na té naší "kozí farmě" u nás prostřídalo opravdu hodně, jen ten smradlavý CAP pořád zůstává stejný - ošklivý, smradlavý a pro mě odporný...!!!

Jediné, co mě těší je, že kozičky nám dávají zdravé mlíčko, které ocení hlavně nemocné děti a dospělí, kterým tímto v okolí pomáháme, a toho ošklivého CAPA prostě musím, ač nerada, zkousnout (vždytˇ ty kozičky v okolí by byly tuze smutné, kdybychom jim "takového krasavce" odepřeli!!!

Bohuša

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Kozlové opravdu smrdí příšerně. Ale hospodářství je hospodářství.

Máte také nějaké odporné zvíře, o ketrém nám chcete napsat? Zbývá ještě chvilka, než uzavřeme dnešní téma, které zní: Zvíře, které „nemusím“.

Svůj příspěvek můžete ještě teď napsat na adresu redakce@zena-in.cz