Čtenářka Blueberry: Chtěla jsem z Česka pryč!

Další zahraniční čtenářka se nám přihlásila z Kanady. Blueberry žije na západním pobřeží a svůj kanadský domov vysloveně miluje, i když jí Kanaďané přijdou občas nudní...

Chtěla byste i vy přispět do našeho seriálu? Pokud ano, stačí nás kontaktovat na e-mail: jakub.koci@zena-in.cz.

Žijete v Kanadě, to je velká země, kde přesně?
V té nejkrásnější části. Na západním pobřeží ve Vancouveru, v provincii Britská Kolumbie. Mám to půl hodiny na sjezdovku jedním směrem a půl hodiny k oceánu druhým. V Kanadě se vzdálenosti neměří na kilometry, ale na čas. Na otázku: „Jak je to daleko?“ Se odpovídá: „Asi pět hodin.“

• „Už když jsem rozum brala, chtěla jsem z Česka pryč!“

Jak jste se vůbec do Kanady dostala?
Můj táta tu žil od roku 1967, já jsem ho poznala, až když mi jednou zaklepal v Praze na dveře. To mi bylo dvacet let. Už když jsem rozum brala, chtěla jsem z Česka pryč, ve čtrnácti se mi to málem povedlo, protože jsem měla ve Vídni dvě bezdětné pratety, které si mě tam moc chtěly nechat. V roce 1981 jsem už požádala v Německu o azyl, ale můj přítel si to rozmyslel a já se vrátila s ním. Dva roky nato mě táta pozval do Kanady. Když jsem v Torontu vystoupila z letadla, měla jsem pocit, že jsem v Kalkatě. Vedro a vlhko k zalknutí. Toronto mi připadalo jako velká vesnice a celá provincie Ontario není moc malebná. Takže mě ani nenapadlo, že bych tam chtěla zůstat. Týden před odletem domů jsem byla pozvaná na českou zábavu, kde jsem se seznámila s příjemným svobodným mladíkem. Za měsíc byla svatba.

• „Kanaďané nemají ten evropský šmrnc, umí být dost nudní, nemají moc přehled a jsou neuvěřitelně politicky naivní.“

Co je pro Kanaďany typické?
Kdo je to Kanaďan? Je to můj manžel, který o sobě prohlašuje, že je Ir páté generace, nebo Ind s turbanem a dýkou za pasem, potomek anglického šlechtice, nebo Indián žijící v rezervaci? Co mají tito lidé společného, je právě jen to kanadské státní příslušenství. Asi právě proto, že se tolik různých kultur mísí dohromady, jsou Kanaďané velice přátelští, tolerantní a vždy ochotní pomoci.
Pak tu máme společnost anglofonní a frankofonní, lidi z východu, středu a západu Kanady, kteří se liší právě díky těmto velkým vzdálenostem.
Třeba pro lidi ze západu je typická určitá uvolněnost ve vztahu k životu a jeho nástrahám, rádi a hodně sportují, kempují, snaží se žít zdravě, rádi se baví, velké rodiny nebo skupiny přátel se často scházejí na pikniky, barbecue, různé sportovní události. Milují zvířata a velice dobře se o ně starají.
Kanaďané ale nemají ten evropský šmrnc, umí být dost nudní, nemají moc přehled a jsou neuvěřitelně politicky naivní.

• „Silnice z Vancouveru do Whistleru se nazývá Sea To Sky Highway - na jedné straně oceán s malými ostrůvky, na druhé straně strmé skály.“

Které místo máte v Kanadě nejraději - kdybyste třeba měla pozvat čtenářky na výlet, kam by to bylo?
Bez rozmyšlení - Whistler. Male městečko asi hodinu a půl na sever od Vancouveru obklopené velehorami Whistler a Blackcomb, známé po celém světě lyžařům, snowboarďákům a v posledních letech i kolařům. Za pár měsíců ho poznáte i vy v televizních přenosech ze zimní olympiády. Mám důvod tam teď jezdit častěji než kdykoliv dřív, protože jeden z mých synů se tam v květnu přestěhoval.
Silnice z Vancouveru do Whistleru se nazývá Sea To Sky Highway - na jedné straně oceán s malými ostrůvky, na druhé straně strmé skály. Celá Britská Kolumbie je nádherná, v létě jezdíme k obrovskému jezeru Okanagan: asi čtyři hodiny od Vancouveru. Okolo jezera je spousta vinic a my jezdíme na tak zvaný Wine Tours, od vinice k vinici, ochutnáváme a kupujeme vína. Letos nás to přišlo asi na osm set dolarů, takže máme pár měsíců co pít...
Mezi Britskou Kolumbií a Albertou jsou Rocky Mountains - nádherná nedotknutá příroda. Moc se mi líbil Montreal a Quebec (Quebec město, pozor, neplést s provincií Quebec). Neměla bych zapomenout na Vancouverský ostrov s hlavním městem Britské Kolumbie Victorií a divokým pacifickým pobřežím, kam jezdí hodně turistů na podzim a v zimě pozorovat bouře, které jsou někdy pěkně strašidelné.
Chystáme se do východních atlantských provincií Nova Scotia a New Brunswick, které mají zase úplně jiný charakter.

Kolik stojí v Kanadě, tak nějak průměrně, vstupenka do divadla?
Kultura je tu drahá. Do malého divadla se dostanete za třicet až čtyřicet dolarů, lístky na větší show stojí průměrně kolem stovky. Za Celine Dion jsme vloni zaplatili dvěstě padesát dolarů za jeden lístek. Hokej stoji šedesát až osmdesát dolarů, nebo můžete mít sezonní lístek, který je o něco levnější.

• „Když jedu do Evropy, tak žasnu, jak je tam všechno drahé.“

A další ceny jsou jaké?
Benzin tu máme proti Evropě ještě levný, litr okolo dolaru. Jídlo je také poměrně levné, za potraviny na velkou večeři pro dvacet lidí zaplatím kolem dvou set dolarů. V restauraci stojí entrée kolem patnácti dolarů, ale alkohol je drahý. Sedmička vína v obchodě stoji kolem osmnácti dolarů, v restauraci kolem pětatřiceti. Oblečení je také poměrně levné, když jedu do Evropy, tak žasnu, jak je tam všechno drahé. Ovšem všechno je relativní a musí se porovnávat s tím, co člověk vydělá. Můj jednadvacetiletý syn vydělává kolem pětačtyřiceti tisíc dolarů čistého ročně. A to je ještě učeň ve čtvrtém ročníku. Ale je tu hodně lidí, kteří pracují za minimální mzdu osm dolarů na hodinu.

• „V Kanadě jsem začínala s jedním kufrem jako každý jiný emigrant.“

Stýská se vám po Česku?
Jsem doma tam, kde si pověsím klobouk... Česko jsem opustila s lehkým srdcem, bylo mi sedmadvacet let, měla jsem pronajatý byt, ze kterého mě domácí mohl kdykoliv vyhodit, vztah, který nikam nevedl, a práci, kterou jsem dělala jen proto, že se tam nechalo vydělat dost peněz.
V Kanadě jsem začínala s jedním kufrem jako každý jiný emigrant. Pár let to bylo těžké, pak se mi narodili kluci a zůstala jsem dva roky doma, takže taky finančně nic moc. Přestalo mě bavit žít z ruky do huby, a tak jsem na to dupla. Začala jsem svůj malý byznys a na dovolené nebyl čas.
V Česku jsem nebyla na návštěvě čtyřiadvacet let, a ani mi to nescházelo. Naopak, mnoho let jsem měla tak zvané emigrantské sny, kdy se vám zdá, že jste se nějakým způsobem přenesli do Česka a nemůžete zpátky do Kanady, to jsem se probouzela s oroseným čelem...
Před dvěma lety jsem se nakonec do Česka vypravila, ale je to jiná země. Doma se cítím v Kanadě, mám kanadského manžela, děti jsem vychovávala v angličtině. Stýskalo se mi po českých knihách, ale s rozvojem internetového obchodování to není dnes problém.

• „Občas vařím česká jídla, ale to mi všichni nadávají, že je chci odpravit cholesterolem.“

Vaříte „česky“?
Občas vařím česká jídla, ale to mi všichni nadávají, že je chci odpravit cholesterolem. Moji kluci ovšem milují bábovky, palačinky, vdolky a bramborové šišky, a úplně nejvíc se jim zavděčím řízkama s bramborovým salátem. Mám tu pár výborných českých kamarádek, a to mi úplně stačí. Ve Vancouveru je prý okolo deseti tisíc Čechů, ale já jich znám jen asi deset. V Torontu to bylo jiné, pracovala jsem u Škvoreckých v 68 Publishers, tam jsem byla vystavena češtině a českému vlivu skoro pět let. To není dobře, kdybyste se měli učit anglicky.

• „Asi před pěti lety jsem googlovala švestkové knedlíky a jeden z linků byla Žena-in.“

Jak často čtete Ženu-in a jak jste se k ní vůbec dostala?
Asi před pěti lety jsem googlovala švestkové knedlíky a jeden z linků byla Žena-in. Od té doby ji čtu denně, někdy jen prolítnu, jindy se vracím a čtu reakce pod články. Dřív jsem hodně diskutovala a chodila na pár auditek, ale po rekonstrukci je to všechno jiné a spousta mých spolčen už sem nechodí.
Díky Ženě-in jsem poznala osobně dvě bezvadné ženské - Moulu ze St. Louis a Alouška z Německa. S Alouškem se navštěvujeme každý rok, ona byla u mě dvakrát a já u ní jednou, vloni jsme se potkaly aspoň na pár dní v Praze. Na jaře plánujeme společný týden v Toskánsku. Moula strávila pár měsíců na Vancouverském ostrově, tak jsme ji s Alouškem letos v květnu navštívily.

^{Foto: Archiv čtenářky Blueberry}

Přečtěte si

Čtenářka na Floridě:
„Do Česka se vrátit nechci," říká čtenářka Eva_fl

Čtenářka v Německu:
„V Německu mi chybí pořádné pivo," říká čtenářka Holly73

Navštívila jste někdy Kanadu? A chtěla byste? Jak to máte vy - jste doma tam, kde pověsíte klobouk? Je vám Blueberry sympatická? Chtěla byste jí položit nějakou doplňující otázku?