Vyprávění čtenářky BastMetztli vás, milé čtenářky, přenese o mnoho let zpátky. Milý příběh s krásnou atmosférou napovídá, že BastMetztli jistě bavila ve škole čeština. Téma dne: Vaše školní začátky.

Jak začínala se školou čtenářka BastMetztli? To se dozvíte v jejím příspěvku k dnešnímu tématu. Zasněte se u jejího krásného vyprávění...

Pokud bych měla zavzpomínat na své školní začátky, tak by to byly začátky na vysoké, začátky na gymplu, začátky na nové škole, kam jsem ve třetí třídě přestoupila a úplné začátky, když jsem šla do první třídy. Pamatuji si všechny ty první dny.

Nejvíce natěšená jsem byla u zápisu do první třídy a potom v můj úplně první školní den. K zápisu jsem šla s maminou a tehdy byly požadavky na děti menší jak dnes. Musela jsem říci básničku, pak jsem kreslila, popisovala zvířata a pár dalších hloupostí. V můj první školní den jsem byla jak střelená, lítala jsem po domě, jestli mám připravenou aktovku a pytlík. Načančaná jsem si rovnala věci v penále a kontrolovala, jestli mám v pytlíku obě bačkory a podepsaný ručník. Mamina už byla v práci, brácha ve škole a já byla doma už jen s tátou, který mě vezl do školy. Když jsme přicházeli ke škole, to mě tehdy táta ještě držel za packu a nesl můj kornout, sledovala jsem ostatní budoucí kolegy. Po schodech do třídy jsem si to už štrádovala jako velká slečna školačka, na zádech zářivou aktovku, na předloktí zavěšený pytlík a v náručí kornout, u kterého jsem příliš nechápala k čemu mi je dobrý. Táta to asi prožíval se mnou, jeho malá holčička je už školákem. :-) Byť prcek (až do 12 let jsem byla vždy nejmenší ve třídě), suverénně jsem prošla třídou a posadila se do první lavice v prostřední řadě, místo v první lavici přímo před učitelským stolem už zabrali nějací hoši, což se mi vůbec nelíbilo, ale když nám bylo řečeno, že později budeme sedět stejně jinak, uklidnila jsem se. Přisedla si ke mně Anička, která měla úplně stejnou aktovku s pytlíkem a seděly jsme spolu celé dva roky, než jsem se odstěhovala a začala chodit na jinou školu. Anička později také přestoupila a byly jsme opět spolu. Přátelství nám vydrželo dodnes.

Byla jsem trochu zklamaná, když jsem zjistila, že první den se nebudeme nic učit, ale nějak jsem to překousla, pomohly mi v tom dobroty z kornoutu. Při odchodu jsem si k umyvadlu pověsila dle instrukcí svůj ručník a šlo se zase domů. Tam pak na mě čekal další kornout od prarodičů a já až doma zjistila, že v kornoutech jsou nejen sladkosti, ale i věci užitečné - nůžky, pastelky, štětce a barvy, pera (v první a druhé třídě jsme museli mít plnicí pera), voskovky a po jahodách vonící pryže. Dostala jsem i velký kapsář s kačenkami a kytičkami. No, vybavená jsem byla náležitě. První třídu jsem si užívala, neměla jsem v ničem problémy. Hodně věcí jsem uměla už z domova, protože brácha byl o dva roky výše. Byly to krásné časy.

S pozdravem a přáním krásného vzpomínkového dne
BastMetztli

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne: Zápis! Jak jste začínaly?

Zavzpomínejte, milé čtenářky, na své školní začátky!

Právě probíhají zápisy do prvních tříd. Posílejte mi dnes své vzpomínky na vaše školní začátky. Jak probíhal váš zápis? Jak úspěšné jste byly v první třídě? Co vás ve škole nejvíc bavilo a co vás naopak otravovalo? To všechno mi pište k dnešnímu tématu na redakční e-mailovou adresu uvedenou níže. Pokud chcete mít šanci na dárek, totiž stylový bílý penál my.cose a červenou propisku GRAFO, dbejte, aby byl váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.

cena