Děkujeme za další velmi zajímavý příspěvek na dnešní téma. Poslala nám ho čtenářka s nickem átéčko

školák Vláďa

Vládíček chodil do školy 10let. Moc se mu tam líbilo. A já jsem se s ním učila ráda. Vzali ho do vyučovacího procesu, až když mu bylo 23. Učil se rád. S úkoly, nad kterým jsme trávili hodinu až dvě denně, jsem mu pomáhala já.

Když jsem ale ležela po operaci páteře v nemovnici, musela jsem se i smát, když manžel zoufale volal, že Vládík nechce číst. (Vadilo mu i zvýšení hlasu.) Ptala jsem se manžela, „pokyvuješ hlavou, když čte“? Jo pokyvuju!! „A hladíš ho při čtení po zádech?“...na to zapomněl. Pak už jim to docela šlo, i když manžel volal ještě večer, že nechápe, jak tohle zvládám...

átéčko

Máte asi naučené rituály, na které je Vládíček zvyklý. Moc vám fandím

Napíšete nám také něco k dnešnímu tématu, milé ženy-in? S kým se doma učíte? Kdo se učil s vámi, když jste chodila do školy? Myslíte si, že jste trpělivý učitel? Máte tu správnou trpělivost, nebo jste spíš nervák? Kdo pak roli učitele zastane za vás?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

Reklama