Přečtěte si zážitky čtenářky Anai z její letošní únorové dovolené na malebných ostrovech Malediv. Tyto ostrovy prý brzy zmizí ze světa, „což bude hrozná škoda, protože ta země je unikát,“ píše Anai.
Jsou Maledivy skutečně „malé divy“ a velké zázraky? Své zážitky z těchto ostrovů nám do redakce zaslala čtenářka Anai...
Letos jsem nemusela při rozhodnutí o výběru destinace naší obligátní únorové dovolené v tropech řešit žádné speciální fobie jako na loňské seychelské, tedy kromě té létací. Tentokrát jsme hodlali zvládnout dokonce dva státy, opět „na klíč“, od naší oblíbené agentky Jindřišky. První volba padla na Srí Lanku - lákala nás mystická historie Cejlonu a předtím jsme chtěli zrelaxovat po náročném pracovním roce a hlavně poznat podmořský život na blízkých Maledivách. Znám jednu dámu zralejšího věku, která tam dokázala 6 neděl pouze šnorchlovat a popíjet kokteily u baru v jednom jediném rezortu, a dokonce se odmítla přesunout na další. Pochopila jsem j až na místě, jehož kouzlu, kterému jsme podlehli i my, podstatně akčnější turisté tak, že bychom na oněch pár metrů čtverečních pevniny vydrželi i déle. 10 dnů jsme prožili velmi aktivně a permanentně pořád něco objevovali a obdivovali. Letěli jsme se společností Emmirates, která od loňského roku létá i do Prahy. Přes skvělou pověst společnosti, služby překrásných letušek a technických vychytávek (vlastní LCD s několika programy), jsem prováděla už při první lehké turbulenci své obvyklé rituální scénky. Přítel mě okřikoval a já se snažila zahnat strach poctivým popíjením alkoholických nápojů. Přestup se konal v Dubaji. Delší dovolenou bych v této pouštní zemi, kde volnou přírodu zastupuje pouze moře, jak zjistíte při přistávání, strávit nechtěla. Dubajské letiště je impozantní...
... spojení nejbohatší země světa na té nejvyšší technické úrovni, kterou si dovedete představit a životního stylu islámu je fascinující.
Maledivy
Prý brzy zmizí ze světa, což bude hrozná škoda, protože ta země je unikát. Země je silné slovo - stát tvoří jen maličké placičky v oceánu...
... které jsme viděli v plné kráse už při přistání na letišti Male umístěného na jednom z ostrovů. Vedlejší ostrov zcela pokrývá spousta paneláků tvořících stejnojmenné hlavní město...
... které z výšky příliš lákavě nevypadalo. Turisté jsou „rozlétáváni“ hydroplány do rezortů...
Spolu s početnou skupinkou evidentně nastydlých Maďarů jsme se vměstnali do kabinky asi 20místného letadélka a pokračovali v obdivování atolů z výšky. Piloti jsou dva, létají bosí a letadlo nastartují tak, že spojí ruce na jakémsi zařízení nahoře.
Asi po půlhodině letu hodili jakési lano směrem k opuštěnému voru na širém moři, přitáhli jej a vysypali na plochu asi 5 x 3 metry šokované turisty.
Primární pocit zděšení vystřídalo překvapení - říkali jsme si, že asi vědí, co dělají. Po pár minutách u našeho voru zakotvila lodička a naložila nás i s kufry - tedy kromě toho mého, za který jsem navíc musela před naložením u hydroplánové letecké společnosti doplatit nemalou částku. Na recepci se po dotazu po kufru tvářili zcela bezstarostně - prý možná dorazí... Zbytek dne jsem bědovala - představa, že tři týdny dovolené strávím ve dvou variantách oblečení, bez očních čoček na míru, své milované růžové šnorchlovací soupravy a ještě milovanější - rovněž růžové - kosmetiky, byla katastrofická - hotelový butik zrovna velký výběr neskýtal. Kufr přinesli pokojští mladíci až večer - cestoval lodí - hrdě jsem se převlékla do gala, vč. sandálků na jehlách, abych při prvním vykročení zaklela jak starý námořník - všechny cestičky v rezortu pokrývala vrstva měkkého plážového písku - připadala jsem si jako idiot a nazula až do odletu gumové plážové žabky, kterými jsem musela doplňovat nejen plavky, ale i pečlivě sestavené večerní outfity.
Ubytování
Na jednom z největších atolů Kuramanthi. Jindřiška objednala tři různé typy ubytování. Původně finančně úsporné řešení umožnilo nám užít si tři různé stravovací zařízení a bary a také velkolepé bazény přecházející do moře.
Rezort totiž vznikl sjednocením tří menších. Náš první plážový domek s palmovou střechou nás překvapil sprchou umístěnou na maličkém dvorečku - taky proč ne, když teplota nikdy v noci neklesá pod 25 stupňů.
Třetí den po snídani jsme vyrazili na čtyři noci do jedné z water vil...
... postavených v řadě na kůlech v moři, evidentně pro úsporu místa, přesto jako unikát patřičně finančně zhodnocených. Zavazadla vám při přesunou vždy spolehlivě ve vaší nepřítomnosti do vašeho nového dočasného domova. Přítel, zvyklý pouze na bacily svých spolupracovníků, chytil maďarského vira v hydroplánu a pobyt ve water vile proležel - já prošnorchlovala a proležela ve whirpoolce, umístěné přímo na prostorné terase...
... liboval si, že alespoň z postele vidí díky proskleným stěnám moře. Okénka v naší třetí plážové vile...
... byla sice maličká, zato nábytek mě okouzlil - ušlechtilé dřevo a ratan, to miluju - užívala jsem si tento styl i ve všech hotelových restauracích a barech.
Personál
hraje obvykle přesilovku s klientky nejen na výletech (4členná posádka lodi + tři různými jazyky vládnoucí průvodkyně na pár turistů), na zpáteční cestě v hydroplánu, ale i na pokojích (uklízí současně dva pokojští) a samozřejmě v restauracích a barech, kde tento fakt jen a jen oceníte, neboť tempo obsluhy je na naše poměry trošku vláčné, i když usměvavé, vstřícné a anglicky přijatelně hlaholící.
Večerní procházky nádherné - spousta zeleně a rozkvetlých keřů podél cest. Každá procházka byla jiná a na každé jsme něco zajímavého objevili, ať už fotbalové utkání zaměstnanců...
... rezortu, nejstarší „vousatý“ strom s názvem bannana tree (banány byste tam hledali marně)...
... džungli...
... botanickou zahradu, skleníky, v nichž v polystyrénu pěstují bylinky a zeleninu pro restauraci, či obří klec s andulkami.
Po cestičkách rezortu (cca 0,5 na 5 km) můžete projíždět i mikrobusy. Příjemnějších malých otevřených elektromobilů projíždělo poskrovnu - zřejmě energie na ostrově je drahá. Stejně jsme raději chodili pěšky a dopravu využívali pouze, když jsme spěchali na výletní loď, nebo byli unaveni z výletu. Hned první večer jsme obdivovali západ slunce na cípu ostrova...
... na každé straně jiné moře: vlnkovitá laguna a klidný oceán. Navštívili jsme jej ještě víckrát, stejně jako jsme si dvakrát dopřáli místní atrakci - krmení rejnoků, které se konalo každý večer v půl sedmé u jednoho z barů...
Přesně v půl sedmé večer se k pláži začali srocovat obrovští rejnoci a poněkud menší žraloci, které jste zde běžně potkávali i na mělčině 2 metry od břehu. Domorodec v neoprenu přinesl hrnec syrového masa a za cvakání fotoaparátů a nadšeného povykování turistů v záři reflektoru strkal jednotlivé kousky masa do chtivých maličkých tlamiček podivně umístěným pod velkou plackou, která se vlnila okolo něj.
Jídlo
Výběr na švédských stolech nebyl sice extrémně široký, ale jídla upravena velmi chutně a vždy se pro mě našla nějaká ta ryba či kreveta. Navíc kopce čerstvé i vařené zeleniny, tu jsem si zvláště užívala. V předvečer svatého Valentýna se rozhodl můj přítel pozvat mě do malé restaurace na molu na mé nejoblíbenější jídlo - langusty. Od té doby se mohu chlubit, že jsem se touto pochoutkou doslova „přežrala“ (tohle se fakt slušně vyjádřit nedá).
Postavili před nás dva obří talíře a na každém po 4 slušných exemplářích krásně dočervena ogrilovaných, podávaných se zvláštními omáčkami. Nikdy v životě jsme takhle dlouho nevečeřeli jeden chod - ještě, že jsme k tomu mohli pít vynikající bílé víno. Neseděli jsme sice ve svatebním salonku na konci mola daleko v moři, ale i tak to stálo za to!
Anai
Protože má čtenářka Anai z Malediv skutečně zážitků mnoho, můžete se těšit na pokračování, které vyjde již příští úterý (24. května 2011). Těšit se můžete na: Moře a podvodní život, výlety a život domorodců.
Zatím si můžete přečíst Anainy zážitky z loňské dovolené na Seyschelách...
- První díl: Zuzka: Náš velký seychelský výlet
- Dokončení: Čtenářka Anai boří mýty o Seyschelách!
Nový komentář
Komentáře
Je to pěkné :) Na ty Maledivy se už vážně musím zajet podívat :) A jak tak koukám, tak to není až tak drahé. Čekal jsem, že to bude mohem dražší :D
hned bych běžela na letadlo a frr za sluníčkem
Ráda cestuji, ale kde na to brát.
krása
Pěkné
Eva_Fl — #25 Omlouvám se - ano, špatně napsané - na ceduli u toho nejstaršího stromu asi ze 16. stletí bylo psáno bannyana nebo banyana, ale banány to trošku připomíná. Banánovníky tam samozřejmě jako všude v tropech rostly taky - vypadj naprosto jinak
Děkuji Krokodylici a přeju jí, aby se tam taky někdy dostala, stejně jako to přeju Bondě. Ono je to všechno o životních prioritách, holky. Já bych stěží dosáhla ze svého příjmu (a že mám několik zaměstnání a ještě další přivýdělky, abych zaplatila bydlení) max. na týden ve Středomoří. Přítel má příjmy vysoké, ano, ale nižší, že top manažéři v jeho postavení, to vím zcela jistě a nemá žádné finanční závazky. Kdyby měl manželku na mateřské a hypotéku na dům, tak bude rád, že se rodina uživí. Navíc téměř nevíme, co jsou kulturní, sportovní či společenské akce, pracujeme 12 hodin denně a také o víkendech. Na dovolenou jezdíme pouze na tři týdny takhle v zimě. Potřebujeme moře a ke koupání je pouze v tropech tento měsíc. Děkuju za všechny pochvaly, ale fotka s langustama je nějak sešikmená, ve skutečnosti ty, které mě znáte, víte, že nijak zvlášť krásná nejsem - jen jsem vizážistka a vím, jak se upravit
K cenovým relacím viz: www.maledivy.cz - tam jsou i ceny v hotelech a hlavně ochotná Jindřiška, která udělá naprosto nezávazně cenový rozpočet podle představ. A vůbec i jiné cestovky - stačí vygooglit. Tak já jdu psát druhý díl!
já fakt hnusně přízemně závidím
krasne fotky a ty si ozaj kocka
len sa musim smiat, ked si spomeniem, ako si sa tam chystala umriet, po jednej katastrofickej vestbe michaely k
Moc hezky, ale ten strom neni banana tree, ale banyan tree. Proto na nem nejsou ty banany.
Moc hezké, krásně napsaný článek. Děkuji, právě jsem byla na krásném výletě. Každý nemáme takovou příležitost a je milé, že jste se s námi podělila.
Tenhle typ destinací mě vůbec neláká, ale článek je hezký a autorka ještě hezčí!
Klára Křížová — #16 Ne, tam jsem ještě nebyla, v ideálním případě mě příští rok čeká Mauricius, kdyby byly zas peníze a kdyby byl i sám zdroj těch peněz ještě se mnou ....
Dante Alighieri — #6 A co myslíš, že mám já měsíc po dovolené? Depku jako prase a marně si nadávám, že co by za to někdo dal a že jsem neskromná a zpovykaná... že můžu být vděčná, já, která místo dovolených do svých 42 let akorát makala na rekonstrukci chalupy na Šumavě a nikdy se nikam nedostala....
Mně by momentálně stačil ten whirlpool
těším se na další fotky a zážitky
Krásný ,úžasný. Prostě něco ,co v životě neuvidím.
Ale co ,u nás je taky hezky.
Anai — #5 Psa bych si dát pohlídat mohla, dokonce byly a jsou nabídky, ale holt mám gaučáka, který umí dát najevo, že chce už do postele, což si přátelé neumí ani představit a také jsou nevyzpytatelné jeho reakce na kolem procházející psy. I já sebou párkrát praštila, když chtěl nějakého malého seřvat, aniž by předem jevil nějakou výhružku. A jeho smutnění po komkoliv, kdo "ve smečce" i krátce chybí je až srdceryvné.
A na té fotce ti to fakt móóóc sekne!
paráda
Whirpool na terase...vodní domky...moře, teplo...to je sen!
Tomu říkám relax!!
Anai: Co Zanzibar? Nebyla jste tam??? Ten mě láká moc...
Tiše závidím.