Jako malá jsem se pohybovala mezi převážně klučičí partou. A tak jsem samozřejmě nebyla ušetřena takových kratochvilných zábav, jako je polykání žížal, olizování ropuch a jedení brouků. Zkrátka, pánové se předváděli, kdo z nich je větší „tvrďák“. A i když sama jsem tyto „pochutiny“ nikdy neokusila, žaludek se mi z pohledu na ně nijak nezvedal. Co však na mne mělo účinek naprosto katastrofální, byla grječka.

 

 

 

 

 

 

Tady v Čechách se tomuto vynálezu zkázy říká pohanka a je považována za poživatinu nesmírně zdravou. Je ovšem také ingrediencí poměrně zřídka využívanou, a tak asi málo který český rodák pochopí, jaké záchvaty nevolnosti ve mně po léta vyvolávala už jen představa pohankové kaše s rybou - oblíbený to „blivajz“ sovětských školních jídelen. Čemu jsem naopak zjevně unikla já bylo jakékoliv nacpávání špenátem. A tak mám špenát ráda. Ve všech podobách. Nejraději tedy ten listový, zapékaný s rajčaty, bramborem a sýrem, ale celkem ochotně pozřu i špenátový protlak.

Od časů dětství se mé chuťové preference několikrát změnily, už jsem schopna i na pohanku shlédnout s jistou tolerancí a i nějaké ty brouky, kobylky a červy už jsem okusila v exotických zemích, do kterých jsem zavítala. A seznala jsem, že jediné, co mi opravdu vadí a co považuju za nechutné je, když se na mě jídlo dívá. Nepochutnám si tak především na grundlích a jiných rybách, které se upravují i s hlavou, a když jedna vzdálenější příbuzná nabídla mým čtyřnohým souputníkům králičí oči z právě stahovaného ušáka, pocítila jsem, jak mi žaludek příznačně putuje do krku.

Jeden můj přítel je pro změnu „vysazený“ na mrkev. Nenávidí ji. Ve všech podobách. A tak mu ji nenápadně pašujeme, kam můžeme. Místo pomerančového mu zákeřně podáváme mrkvový džus, místo kroket jsme mu nedávno osmažili mrkvové kuličky... Zkrátka za každým rohem na něj číháme s mrkví. Ale už se nám ho pomalu povedlo „imunizovat“ a jeho reakce nejsou, „co bejvaly“...

Nechutné jídlo samozřejmě nemusí být dáno surovinami, ale také úpravou. Tak třeba pytlíková bramborová kaše z provenience závodních jídelen je, alespoň dle mého názoru, na žebříčku nechutnosti poměrně vysoko. Pověstné jsou také výrobky s názvy jako UHVO, UZVO a podobně - tedy univerzální hnědá vyblitá omáčka, univerzální zelená... A tak dále. A někdy se člověku vlastnoručně povede připravit takovou „lahůdku“, že mu nezbude, než ji ve „zkráceném řízení“ odexpedovat rovnou do záchodové mísy.

 

Jaké jsou Vaše zkušenosti s nejhnusnějším jídlem, ženy-in?
Co nechutného jste kdy jedla?
Co byste nikdy nesnědla?
Máte zkušenosti s červíky a kobylkami?
Co říkáte na mořské potvory?
Ukuchtila jste sama nějakou „odpornost“?
Okusila jste už UHVO?
Máte ráda zabijačku?
Co Vy a rybí hlavy nebo býčí varlata?
A co takhle dát si špenát?

Napište mi o svých zážitcích s nejnechutnějším jídlem na redakce@žena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměna nemine!

Reklama