Coursing je psí sport založený na přirozené touze psa lovit. Není to sport jen pro lovecká nebo chrtí plemena. Na své si přijdou hafíci, kteří rádi běhají, loví či koušou.

Návnadu coursingu tvoří živý zajíc, kočka či krysa. U nás je naštěstí živá návnada zakázána a používá se umělá návnada - střapec z igelitových pásků nebo králičí kůže.
Většinou se běhá se psy od roka a půl věku až do sedmi, osmi let. Délka tratě měří 548 až 914 metrů. U štěňat od půl roku a starších psů se smí běhat trať v délce 300 metrů. Přece jen by si mohli při delší trati ublížit, jejich kosti jsou buď nedovyvinuté, nebo náchylnější k poranění.

Při závodech se nehodnotí rychlost běhu, ale způsob lovu. Hodnotí se bystrost a inteligence psa. Zda pes neustále kořist sleduje, a jakým způsobem střapci nadbíhá. Závody se pořádají zvlášť pro chrtí plemena a zvlášť pro nechrty.

S Bárou jsme začali chodit, když byla u nás cca měsíc na doporučení manželovy kolegyně. Prý je coursing vhodný i pro necvičené psy. V té době Bára uměla přivolání tak na 50 %. Jela jsem s velkou obavou, aby mi na louce nechytla stopu nějakého zvířete a místo střapce se nedala do honění živého masa. Pochybovala jsem, že se Báře bude střapec líbit. Je bázlivá. Bála se projít kolem pytle s plastovým odpadem. Myslela jsem si, že zašustění střapce ji vyděsí k smrti. Na druhou stranu jsem si říkala, že když coursing nezkusíme, nezjistím oprávněnost obav.

Naštěstí byly obavy plané

Zájem o střapec vítězil. Sice zprvu trvalo, než se za střapcem rozběhla, očichávala kladky, ale touha po střapci byla větší. V cíli se do střapce nezakousla, byla vyjukaná z toho, kde se ocitla, a hledala paničku. Přesto dostala pochvalu. Na první běh to prý bylo super.
I já jsem si přišla na své. Viděla jsem elegantní lov v provedené afghánské chrtice a královské pudlice. Rychlost greyhounda, společný běh bíglů, kteří se na kořist neskutečně těšili, že je měla panička problém udržet na vodítku. A obdivuhodný výkon trpasličích jezevčíků, kteří v přerostlé trávě nebyli vidět. Aby zjistili, kde je střapec, museli vyskočit pěkně vysoko. Přesto se jim podařilo návnadu ulovit a na konci jí pořádně rozcupovat.

Uvidíme, jak nám půjdou tréninky dále. Očividně Báru coursing baví. Třeba jednou splníme licenční běhy a budeme se moct přihlásit na závody pro nechrtí plemena.

Díky paní Vajglové, pořadatelce coursingu v Děčíně, máme i pěkné video na památku našich začátků:

Čtěte také:

Reklama