Spisovatelka Colleen Hoover, sympatická matka tří synů, žije v Texasu. Žánrově se řadí do kategorie new adult, tj. což znamená, že ji čtou čtenáři ve věku 20-30 let. V jejím případně tedy hlavně čtenářky... Z Paláce knih Luxor na Václavském náměstí, kde se konala její autogramiáda, se vytvořila fronta až ke sv. Václavovi, jenž to pozoroval ze svého koně.
Colleen je spontánní a velmi příjemná žena, takže naše povídání se nakonec netočilo jen kolem jejího psaní, jak bylo původně v plánu. Rozhovoru, jež jsme vedly v angličtině, naslouchal také její manžel, které ji po Evropě doprovází. Jak ovšem přiznal. Manželčiny knihy nečte...
Vnímáte nějaký rozdíl v chování vašich fanoušků v jednotlivých zemích?
Jistě. V USA jsou například lidé víc rezervovaní, a tady (v Evropě) jsou z mé přítomnosti velmi nadšeni, což mě naplňuje energií, když jim podepisuji své knihy.
Musím se zeptat, kdy jste začala uvažovat o tom, že se stanete spisovatelkou?
Když mi byly čtyři roky, moje starší sestra už uměla psát. Vždy přišla domů a napsala svoje jméno a adresu. A já jsem jí to hrozně záviděla. Protože už v tom věku mě napadaly příběhy a chtěla jsem je psát. Ale až na vysoké jsem o dráze spisovatelky začala přemýšlet více a seriózněji.
Měla jste tedy už tehdy v hlavě nějaký nápad na knížku?
Konkrétní ne. Když jsem psala Slammed (Život jedna báseň), ještě jsem si v průběhu nebyla úplně jistá, o čem to bude. Prostě jsem sedla a psala. Tak jsem to v minulosti udělala už několikrát, ale až tahle kniha mě opravdu tak nadchla, že jsem ji dokončila.
Jak jste reagovala, když jste zjistila, že vaše první kniha je populární?
Byli jsme doma zmatení a překvapení. Nejdřív jsme mysleli, že je to jen nějaký vtípek. Nebo alespoň já. Když jsem se dozvěděla, že jsem na seznamu bestsellerů New York Times, do telefonu jsem řekla: Kdo je to? Děláte si srandu? Stalo se to hrozně rychle a báli jsme se, že to skončí taky rychle. Tak jsme si to jen užívali.
Změnil někdo své chování poté, co se vaše knížky proslavili?
Ne, vůbec. Tam, kde žiju, žiju celý život, tak pro mé blízké to nebylo nic velkého. Pro svoje děti jsem pořád máma. Tak to vždy bylo.
Poznávají vás lidé někdy na ulici?
Párkrát se to stalo, což mě překvapilo. Když čtu knížky, většinou nevím, jak autoři vypadají. Když se to stalo poprvé, byla jsem hrozně nadšená a říkala jsem mámě: Ta paní četla moji knihu!
První kniha vám vyšla v roce 2012. Od té doby se hodně změnil svět internetu. Už to není tolik o psaní osobních blogů, ale spíše o sociálních sítích – youtube a instagram. Jak vnímáte tuto změnu v knižním světě?
Věřím, že blogy jsou důvod, proč mám kariéru, takže těm budu navždy vděčná. Na začátku jsem neměla vydavatele, takže mě proslavil hlavně internet. Ale mám pocit, že teď s instagramem je to hodně podobné jako s blogy, je to jen jiný formát. Žádnou výraznou změnu v komunitě ale jinak necítím.
Čtete recenze na svoje knihy?
Občas. Negativní už ale teď nečtu. Dostala jsem se do bodu, kdy jsem se svým psaním spokojená. A lidem se buď líbí, nebo ne. Ale píšu hlavně proto, že mi to přináší radost. Občas samozřejmě zahlédnu i nějaký negativní komentář, tak ho dočtu, když se zdá být konstruktivní.
A čte vaše rodina knížky, které jste napsala?
Moje máma a moje sestra ano. Manžel a synové ne. Je to můj koníček a jako já je nenutím číst svoje knihy, oni mě nenutí koukat na sport. (smích)
Kde píšete nejraději?
Píšu, kdekoliv můžu. Ale když jsem „v příběhu“ a opravdu vím, kam směřuji, potřebuji klid a aby se nic nedělo. 16 hodin píšu, vyspím se, pak zase 16 hodin píšu… Takže vlastně kdekoliv se k tomu stavu dostanu, píšu bez ohledu na to, jestli jsem doma nebo v hotelu.
Máte něco oblíbeného k jídlu či pití, co při psaní musíte mít po ruce?
Dietní kolu. Pořád.
Co vás vlastně inspiruje, když vymýšlíte nový děj?
Všechno. (smích) Mám přirozeně tvůrčí mysl, takže příběhy vidím ve všem. Co je pro mě ale těžké, je někdy ji vypnout, abych se mohla soustředit jen na jeden příběh. Třeba píšu a pak najednou si řeknu: wow, tohle by byla skvělá kniha, začnu si k tomu tvořit poznámky… A nemůžu se zastavit.
Plánujete si dopředu, co se ve vašich knihách stane, nebo se necháte unášet inspirací?
Obojí. Mám nějaký plán ohledně příběhu, ale vždy se příběh v průběhu trochu změní. Myslím, že ještě nikdy jsem plán úplně nedodržela. Pak najednou sleduji, jak se postavy vydávají jiným směrem a sama jsem překvapená. A občas na ně pak i naštvaná… (smích)
Kterou vaši knihu máte nejraději?
Námi to končí pro mě znamená nejvíce.
A co vaše oblíbená postava?
Daniel z Finding Cinderella. (v češtině zatím nevyšlo, poznámka redakce)
Poznáváte nyní Evropu. Kam jinam byste se ráda podívala?
Island a Maine v USA. Austrálie … Havaj. (ohlíží se s úsměvem na manžela)
Které zvíře popisuje nejlépe vaše vlastnosti?
Lenochod. (smích)
A na závěr: Jak byste se charakterizovala jednou větou?
Dezorganizovaný introvert, který je posedlý dietní Pepsi.
Děkujeme za rozhovor.
Přečtěte si také:
- Jak se stát spisovatelem? Úspěšní autoři vám poradí!
- Víte, co jsou fake news? Vezměte rozum do hrsti a nepodílejte se na šíření lživých zpráv!
- Šaty Jennifer Nettles vzbudily rozruch: Boj za práva country zpěvaček!
Nový komentář