Sidonie-Gabrielle Colette (1873-1954) prožila šťastné dětství jako nejmladší dítko uprostřed početné rodiny vlastních i nevlastních sourozenců na burgundském venkově. Už jako malá holčička se zajímala o literaturu, v čemž ji její rodiče podporovali. V šestnácti letech odešla do Paříže, kde se seznámila s třicetiletým literátem Henrym (Henri) Gauthierem-Villarsem, za kterého se roku 1893 provdala.
Foto: Colette na fotografii Henriho Manuela kolem roku 1910
Henri Manuel, Public domain, via Wikimedia Commons
Ten byl plodným autorem populárních románů, vlivným hudebním kritikem, jedním z majitelů nakladatelství Gauthier-Villar a také diplomatem. Svou mladou manželku uvedl do pařížských literárních a hudebních kruhů. Gabrielle začala psát a okamžitě vzbudila pozornost. Její první rukopis pocházel už z roku 1893. Pod pseudonymem Willy napsala několik sentimentálních románů, publikovala taktéž pod jmény Colette Willy nebo Colette Gauthier-Villars. Pouhé jméno Colette, pod nimž ji zná celý literární svět, začala trvale používat v roce 1923.
Manžel ji v psaní podporoval a měl na ni zpočátku velký vliv, ale postupně se z něj Colette vymanila. Přestala hrát poslušnou ženušku. V roce 1906 došlo k rozvodu a tehdy začíná Colettino divoké období, kdy střídá vztahy s muži a zároveň prožila i několik lesbických lásek. Ta nejznámější byla s Mathilde de Morny.
Aby si vydělala na živobytí, věnuje se kariéře varietní umělkyně, podle svých slov uvádí orientální pantomimu jako první žena-mim. A samozřejmě píše. Nejznámějším jejím dílem té doby je autobiografický román Vagabundka z roku 1910, za nějž obdržela Goncourtovu literární cenu.
Colette v pantomimě „Sen o Egyptě“ v Moulin-Rouge v roce 1907
Foto: Léopold-Émile Reutlinger, Public domain, via Wikimedia Commons
Na konci roku 1909 potkala barona Henryho de Jouvenela, politika a novináře, šéfredaktora listu Le Matin, do nějž díky němu začala přispívat svými články a reportážemi. V roce 1912 se za Jouvenela provdala a následujícího roku, kdy už jí bylo 40 let, se jí narodila dcera Colette de Jouvenel, její jediné dítě. Svěřila ji do výchovy anglické zdravotní sestry a moc se o ni nezajímala, ani ji příliš často nenavštěvovala. To holčička velice těžce nesla.
Také toto druhé manželství nebylo ideální, a když ji manžel podvedl, oplatila mu to. Originálním způsobem! Svedla jeho syna Bertranda, kterému bylo tehdy šestnáct let. Vztah trval pět let, byl velkým soustem pro bulvár, a nakonec byl příčinou i rozvodu, k němuž došlo v roce 1923.
Se svým třetím a posledním manželem, bohatým obchodníkem s perlami a rovněž literátem, o šestnáct let mladším Mauricem Goudeketem se Colette seznámila ve svých dvaapadesáti letech v roce 1925. Na počátku vztahu spolu hodně cestovali, manželství uzavřeli až po deseti letech. V roce 1932 se Colette rozhodla, že zkusí podnikat. Potřebovala si vydělat peníze, a tak si otevřela Institut krásy na rue de Miromesnil v atraktivní lokalitě v centru Paříže. Očekávaný úspěch se ale nedostavil, a tak obchod brzy zavřela a od té doby se už věnovala pouze literatuře.
Portrét spisovatelky Colette od J.E.Blanche
Foto: Jacques-Émile Blanche, Public domain, via Wikimedia Commons
Ostatně není už nejmladší. Na konci třicátých let už trpí těžkou artrózou. A tak prakticky celou válku i další léta téměř neopouští svůj pařížský byt. V roce 1945 vydává své nejznámější dílo, novelu Gigi, která byla i zfilmována a zdramatizována Jako vážená spisovatelka je v roce 1945 jmenována členkou Goncourtovy akademie a Francouzské akademie a následně získala Řád čestné legie. Uvědomuje si, jak je důležité pěstovat svou image, a tak na ní zapracuje a se stává nejfotografovanější francouzskou spisovatelkou. V roce 1948 je dokonce nominována na Nobelovu cenu za literaturu.
Colette ve svém bytě v hotelu Claridge, 74 avenue des Champs-Élysées, Paříž
Foto:Agence de presse Mondial Photo-Presse, Public domain, via Wikimedia Commons
Když v roce 1954 umírá, katolická církev odmítá díky její skandální reputaci náboženský obřad. Dostává se jí však zadostiučinění. Jako druhé ženě ve Francii jí byl s velkými poctami vypraven státní pohřeb. Je pochována na hřbitově Père-Lachaise.
Zdroj info: 100+1 Historie, Wikipedie – fr.
Nový komentář
Komentáře
Děkuji za článek
Děkujeme
Moc pěkný článek.
Opět zajímavé čtení . . .
Děkuji