Zkoušely jste si dát inzerát v rubrice Seznámení? Já ano, a to hned několikrát. Moje snaha seznámit se totiž ustoupila do pozadí a já začala dělat soukromý průzkum. Ne snad, že bych se s každým, kdo odepsal, setkala. To ani v nejmenším. Stačilo si chvíli psát. E-mail budiž požehnán... Bohužel, kvalita mužů, kteří si dodali odvahu a odepsali, byla odvislá od toho, v jakém jsem byla rozpoložení, když jsem si zrovna inzerát podávala.

Jakmile jsem inzerátu dala filosofický podtext, moc odpovědí nepřišlo. Ti, co odepsali, by se dali zařadit do dvou kategorií. První byli zoufalci, kteří evidentně museli pookřát, když zjistili, že existuje takové přemýšlivé a dekadentní stvoření jako já. Druhou skupinku tvořili naopak nadšenci, co si vzali do hlavy, že mi ten můj filosofický postoj u flašky vína vymluví a nabídnou mi jiné slasti, než jaké nabízí úvahy o smyslu života.

Pokud jsem naopak při formulaci inzerátu propadla na chvíli ničím bezbřehému optimismu, jako že nás všechno pěkné ještě čeká a nic není ztracené a že jsem vlastně ideální žena, pouze nedopatřením opuštěná, tak jsem pomalu nestačila číst došlé příspěvky. Všichni se předháněli v tom, jak jsou dobří, skvělí, nejlepší, takže jsem si lámala hlavu nad tím, jak je možné, že takhle úžasní chlapi, a že jich bylo požehnaně, brázdí hladinu života sami. Když jsou tak báječní...:)

Zajímavé je, že se našli tací, co odpovídali paušálně snad na všechny inzeráty, protože se mi hlásili, ať už jsem podala to, či ono znění. Tedy odpovídali na pesimistický inzerát i na ten optimistický. Myslím, že tu svoji odpověď měli někde uloženou v dokumentech jako pidisoubor a jenom ji zkopírovali a poslali mailem. Nechápala jsem, proč odpovídají zasmušilé ženě, která evidentně potřebovala podporu chlapa, a zároveň rozjuchané třicítce, takovému tomu bezproblémovému diblíkovi, co svým temperamentem, asertivním přístupem a dominantním přístupem zválcuje i vcelku normálního, sebejistého chlapa.

Nevím, jaké máte zkušenosti s podáváním inzerátů vy, ale mně osobně se příčí takové ty odpovědi, jako že je nutné se setkat, aby přeskočila jiskřička.

S žádným, ba ani krátkodobým oťukáváním prostřednictvím mailu, ačkoli k němu přístup měli, prostě nesouhlasili. A dali to hned najevo. Je dobře, že se tím netajili. Jejich naléhání, abych s nimi šla „na kafčo“ (žádné duchaplné nápady, vždycky to bylo familiérné pozvání na kafčo), jsem nevyslyšela.
Pokaždé to ve mně navodilo asociaci, že jsem dobytče, které jde s kůží na trh a nákupčí si ho potřebuje prohlédnout. A pak buď koupí nebo nekoupí... Abych tomuto trapasu předešla, tak jsem jsem dospěla k názoru, že vybrat si mezi čtyřiceti odpověďmi není možná takový problém, jako spíš napsat opravdu smysluplný text, který by mne natolik dobře charakterizoval, že se ozvou ti "praví"...

Pokud tedy vůbec existují :))