punk

V diskuzi pod článkem o své proměně jsem nakousla, že se mi podařilo s novou vizáží nasbírat pár zajímavých zážitků. Dnes vám o nich povím.

Je zajímavé, že u nás stále ještě platí jakási stádovitost. Ačkoli v českých zákonech není uveden žádný dress code, při pohledu na davy lidí v centru měst se zdá, jako by byl. Všichni ve snaze splynout volí jakýsi uniformní styl, a když osoba uprostřed toho davu vyčnívá, jsou někteří (a není jich málo) schopni odsoudit ji jako výtržníka. Neméně zajímavé jsou předsudku zakořeněné hluboko v lidech.

Jenže není akce bez reakce, a tak se mezi námi najdou i tací, kteří s oblibou paničky ohrnující nos nad vším, co je jiné, pro vlastní potěšení vytáčí. Pro svou obhajobu musím podotknout, že ačkoli také pařím mezi recesisty provokatéry, nečiním tak neustále a nikdy si nezačínám, naopak čekám na výzvu protistrany.

Jede, jede mašinka

Bylo to hned druhý den po mé proměně a bylo neskutečné vedro i v klimatizovaném vagonu, v němž jsem měla strávit necelou hodinu. Na sedadla po mé levici se usadila dáma. Pojala jsem přesvědčení, že má velký strach o svou bezpečnost, neboť si ze všech stran opatřila celkem slušné tukové airbagy a pracovala na jejich údržbě balíčkem od mekáče. Naproti ní se usadila asi třináctiletá dcera, jejíž bezpečnostní výbava mílovými kroky doháněla tu matčinu. Matka jí k údržbě podala bagetu. Nemám to ráda, nikdo mě nenutí se na to dívat a tak, místo abych si povzdechla, že těmhle vepřům nepomůže ani porážka, jsem se raději ponořila do rozjímání o nesmrtelnosti chrousta.

Do vlaku přistoupila pěkná blondýnka se štíhlýma, dlouhýma nohama v krátké sukni a bílém topu. Řeknete si, venku vedro k padnutí, proč se tak neobléct, když na to má, že? Téhož názoru nebyla sloní žena po mé levici. „Koukni na tu rajdu,“ otočila se na dceru. „Takhle mi přijít domu, tak ji zmaluju, že na to nezapomene.“

„Ááá, dáma potřebuje kurz sebeovládání,“ napadlo mě. Vstala jsem, abych si dala kabelku na držák nad hlavou, a přitom té dámě ukázala záda. Dalo se tušit, že nahá elfka v erotické póze, navíc nakreslená na ženském těle, bude těžké sousto. „No vidělas to? Ta teda vypadá,“ začala zas hustit do dcery. Spustila jakýsi monolog o nemravnosti, drogách, chlastu, prostituci, přidala pár zajímavých podstatných i přídavných jmen, z nichž jsem znala snad jen kurvu. I mladík stojící opodál přestal nervózně přežvykovat. Dala si záležet, aby to nepřeslechl nikdo ze dvou sousedních vagonů. Klobouk dolů před její vytrvalostí. Vydržela nadávat skoro až do stanice v Lysé. Už už jsem se chystala podotknout, že ani tenhle způsob vyjadřování není nejlepší volba, když v tom přistoupil ten mladý hoch: „A sobecky se rozrůstat do velikosti slona, že se sem vejdou dva lidi místo čtyř, vám přijde košer?“

Chytej, spratku

Před týdnem jsem se chystala navštívit koncert jednoho z mých známých, ale protože nebyl čas vracet se z redakce domů, vyrazila jsem ve stylovém punk-rockovém oblečku a s kohoutem na hlavě už ráno. U trafiky potkávám babičku s vnukem předškolního věku. Vnuk ukazuje na opasek s lebkou a pobaveně volá: „Vona je pirát!“ Babička mu něco domlouvá. Jo, správně, na lidi se neukazuje, říkám si. „A proč fetuje?“ ptá se synek nevinným hláskem. Aha…

Zasmála jsem se tomu. „Hihihihi,“ ozývá se z okýnka novinového stánku nevydařená imitace mého smíchu. Tak se dneska dva lidi blbě vyspali, to je toho. Kupuju si jízdenku a čekám s nataženou dlaní na vrácení drobných. Ty z okénka přímo vyletěly a rozkutálely se po zemi. Očividně vypadám jako drzý spratek, tak proč se tak jednou nezachovat? Sbírám mince, a než abych se dnes velmi pozitivně naladěné prodavačky zeptala, jestli je vůbec normální, říkám chápavě: „To je dobrý. Nemusíte se omlouvat. Já když jsem namol, tak taky ztrácim orientaci v prostoru.“ Tato byla ponechána na pospas záchvatu vzteku.

Kdo bude dnes řídit?

A do třetice se přesuneme v čase o deset dní zpět. To odpoledne mě čekaly dvě schůzky s dvěma skupinami přátel a známých. Těm prvním jsem nesla ukázat svůj nejnovější úlovek z obchodu s kanadskými žertíky. Plyšový ufon velikosti středního psa sklidil úspěch. Po třech skleničkách coly a dvou hodinách zábavy jsem se „rozblbnutá“ vydala společně se svým maskotem na schůzku druhou.

Dorazila jsem do malé kavárny s koktejl barem jako druhá, ufona jsem usadila na židli vedle sebe a čekala na nápojový lístek, přičemž mi nemohlo uniknout, jak obsluha po očku sleduje mého vesmírného společníka.
„Tak co to bude?“ ozvalo se po chvíli vedle mě.
„Já bych prosila piňa coladu.“
„A ještě něco jiného?“
„Jo,“ pokynu hlavou směrem k plyšákovi. „Jemu přineste colu, on dneska řídí.“

Byla v rozpacích, ale colu přinesla.

Jak moc dokážete být tolerantní? Jste konzervativní, nebo spíš recesista?

TÉMATA:
KRÁSA