Co vlastně znamená „mít dítě“?
Máte správnou představu o tom, co znamená přivést na svět dítě? Víte jak by ve skutečnosti vypadala reklamová idylka rodiny v parku?
V reklamách na životní pojištění a doplňkovou výživu pro seniory to vypadá, že „mít dítě“ pro vás může být jedině přínosem. Celá rodina (pojištěná) bude bezstarostná a rozesmátá běhat v záři zapadajícího slunce pod vzrostlou vrbou v parku. A až vaše děti budou mít děti, dáte si nějaký ten koenzym Q10 a sednete spolu s vnuky na kolo a podrandíte do hor.
Vždycky u takové reklamy uroním slzu. Vím, že skutečnost by byla jiná. Manželovi by se do parku nechtělo, dědovi sice ano, ale až po obědě a pod vrbou byste neběhali, neskákali, nýbrž seděli, hlídali kola a křičeli na děti, ať nechodí tak daleko, ať nejedí ty bonbony co našly na zemi a tu lopatičku ať tomu klukovi okamžitě vrátí než bude sekec! A to jsem popsala jen nedělní odpoledne.
Jak to vypadá během života? Nejdřív chcete otěhotnět a třeba to hned nejde a vy se nervujete a máte starost. Nebo naopak otěhotnět nechcete a povede se to hned a vy se nervujete a máte starost. Pak jste těhotná, což je na moment hezký pocit. Jenže. V prvním trimestru nic necítíte, kromě ranní nevolnosti a pochybujete, zda jste skutečně těhotná. Ve druhém trimestru se mimčo začne pohybovat, takže sice víte, že jste těhotná, ale zase máte obavy, jak dopadnou všechny ty testy, kterými během tohoto trimestru procházíte. Ve třetím trimestru máte pro změnu strach, že jestli ještě kousek natečete, určitě prasknete, nebo porodíte moc brzo a jaký porod asi bude a zda dopadne dobře.
Pak se mimino narodí a vy trnete hrůzou, zda je v pořádku nebo zda v noci nepřestalo dýchat. Když běhá po bytě, obáváte se, aby nesnědlo něco špatného, aby se nespálilo, nezranilo. Jde poprvé samo ven. 
Co když se ztratí ? Jde do školy. Učí se dobře, spolužáci se mu smějí, nepošramotí to jeho křehkou psychiku? Učí se špatně – co z něj sakra bude? Na střední škole obavy o prospěch a pokračují a přidává se strach, že se dítě chytí špatné party nebo začne brát drogy. A pak už se koloběh začíná opakovat – ať vaše dítě nemá dítě moc brzo nebo moc pozdě a když už ho má, ať to proboha dobře dopadne. Do toho všeho se přidávají kromě všech těch obav i skutečné komplikace, kdy je malé opravdu nemocné, velké dítě opravdu nezvladatelné a jeho ruka při výběru životního partnera padla do hnoje. Říká se, že mít dítě znamená ze 70% starost a ze 30% radost. Ale také se říká, že to za těch 30% opravdu stojí. Že vám nikdo jiný než vaše dítě nedá tolik lásky, že je moc krásné, když pozorujete, jak se vyvíjí lidská osobnost a vy jí v tom můžete pomáhat a že když pak sedíte pod tou vrbou se svými dětmi a kolem vás běhají jejich děti, nechtěli byste být za nic na nikde světě jinde.
Nový komentář
Komentáře
Jé, to jste mě potěšily
Já bych docela dvojčata chtěla. Je to asi pěkný záhul najednou, ale myslím si, že je lepší řešit stejné problémy u obou dětí, než nevědět co dřív, když malej nechce spát a velkej ještě nemá napsaný úkoly.
Marianna: Nevim, jestli je to pravda, ale nekde jsem cetla, ze po vysazeni HA je vetsi sance na vicecetne poceti...
Morgan: Hoď mi na sebe nějaký kontakt do vzkazíku.
Morgan: To je sice pravda, člověk je hodně utahaný, ale myslím, že na své nejbližší si vždy chviličku najdeš - pokud chceš...
Moje maminka mi rika male deti male starosti, velke velke starosti a asi na tom neco je. I kdyz ja mam jeste ty maly deti
.
, tak jsou to moje 
a bez nich bych si ten zivot neumela predstavit.
Kdyz se mi narodilo prvni ditko, smala jsem se tem clankum, co psaly v jednom casopise, vse jsem zvladala perfektne, i kdyz mam rodice 10 mi jizdy autem a jsou fakt moc perfektni, nikdy jsem je u prvniho ditka nepotrebovala, aby mi ho pohlidaly atd. Na manzela se v tomhle nemuzu spolehnout, dela od rana do vecera. Ale horsi bylo, kdyz se mi narodilo moje druhe vysnene ditko, nebyt mych rodicu, tak obcas nevim, kdyz bylo nejhur, kdyz jsem uz padala unavou, tak jsem zbalila deti a jela k nim. Rodice deti pohlidali a ja si hodinku odpocinula.
Na druhou stranu, i kdyz jsou to dva
Marianna: Můj gynekolog říká že nijak, že pokud to nemáte v rodině, tak nemusíš mít strach, prý je to jen dědičné.
Užívejte si svá miminka, batolátka, předškoláčky, školáčky, vydržte pubertu, to všechno za to opravdu stojí!!!
Gedžitka: Až budeš mít děti pochopíš o čem Michaela píše a rozhodně ne pesimisticky - spíš s nadhledem a úsměvem na tváři.
Aspoň takový to mě udělalo dojem. Hezký Michaelo!
Michaelo,
přemýšlíš stejně jako můj manžel, s tím rozdílem, že on by radši nezkoušel, jestli těch 30% za to stojí. Děti sice nemám, ale myslím, že to bereš moc pesimisticky. Alespoň moje okolí mě o tom přesvědčuje a hlavně mého manžela. Možná ti v tom článku chybí něco hezkýho a pozitivního, čím bys nadzvedla jako pozitivum těch "jen" 30%.
Až budu mít děťátko, o bávám se přesně toho co Michaela píše - dýchá? neuhodí se někde? všechyn drobné předměty pryč, ať něco nespolkne? co když z toho kola spadne? je v kolektivu oblíbený? má dobré kamarády(ky)? je pro něj ten(ta) pravý(á)? ......... no prostě budu umírat hrůzou, hlavně když to bude malé, aby se mu něco nestalo, aby si někde neublíži, abych byla ta nejlepší máma!....... ale ten úsměv a rozzářené oči mi budou dostatečnou odměnou
Mommy: Ovšem pokud prarodiče po ruce nejsou nebo pomáhat nechtějí a manžel chodí domů z práce "totálně zničený", je to většinou spíš peklo. Ale těch 30% opravdu stojí za to, i když v době těch 70% mi to tak vůbec nepřijde. Fakt asi nejtěžší, ale zárověn nejhezčí poklad v životě.
