Určitě máte v rodině ještě někoho, kdo zažil na vlastní kůži první republiku. Možná dokonce i samotný vznik našeho samostatného státu v roce 1918. Co vám o té době vyprávěl?
Dobu první republiky si pamatují oba moji rodiče, i když v té době byli ještě hodně malí. Maminka ale dodnes ve velké obálce schraňuje památeční pohledy, výstřižky či brožury, které byly vydávané na oslavu tatíčka Masaryka koncem let třicátých a čtyřicátých. A u toho vždy recituje báseň, kterou se učili v první třídě.
Náš tatíčku Masaryku, tady na obrázku,
my děti ti slibujeme poslušnost a lásku.
Nebudeme nikdy lhát
budeme si pěkně hrát,
abys nás měl, náš tatíčku, i tam v nebi rád.
Co se o té době vyprávelo u vás doma? Znáte ještě nějakého pamětníka vzniku Československa?
A nezapomeňte na Popelku
Naše dnešní hra na Popelku spočívá v tom, že si budeme sdělovat vše, co nás dnes cvrnklo do nosu. To znamená cokoli zajímavého, legračního, hloupého, nebo k naštvání, co nám dnešní den přinesl. Zakoply jste dnes při nastupování do autobusu? Rozesmál vás sousedovic pes či vám spadl krajíc od snídaně namazanou stranou na koberec? Koukli jste ráno z okna a ono bylo ozdobené havraním „lívancem“? Pojďme si povídat o našich dnešních zážitcích. Komu se nechce psát, ať popadne foťák a pošle výmluvný obrázek s POPISKEM, abychom i my ostatní věděli….
Na vaše odpovědi a fotky se těšíme na mailové adrese: redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
paníliška — #8 Oni ti lidé povídají to, co si sami pamatují. Mně osobně byl TGM šumák.
Je to od věci, ale já mám v hlavě vzpomínku tchýně na Ruskou armádu.
Když se osvobozovalo Ostravsko, tak v čele armády byli nasazeni ruští trestanci, kteří byli opíjeni alkoholem. A ti chtěli znásilnit matku od tchýně, nakonec k tomu nedošlo, protože dotyčný byl zastřelen velitelem někde na poli za domy.
To ve škole neučí.
átéčko — #7 To samé říkala i manželova babička (ta to pamatovala
) - dneska vychvalují Masaryka, ale ten nechával střílet do lidí.
Doma říkali, že za 1.republiky bylo líp.
Ve škole jsme se učili, že Masaryk nechal střílet do stávkujících. Ještě máme doma jakýsi film o tom....
U nás se říkávalo a říkává:za R-U by nemohlo bejt hůř.
Lukáš Čejka — #3 Máme, nebo spíše měli jsme, v rodině velký věkový rozptyl, takže pamětníci vesměs zemřeli již v době, kdy jsem buď ani nebyla na světě, nebo byla tak malé dítě, že mi tatíček Masaryk byl celkem lhostejný.
Dosud žijící pamětníci naopak byli v době první republiky teprve nemluvňaty či batolátky a tedy si nepamatují. 
Holt divná rodina.
jj vyprávěly a zrovna "tatíčka " Masaryka moc nemusely
není všechno zlato co se třpytí
Rikina — #2 Vsak ti to nemuseli vypravet dneska, letos, pred rokem, pred peti ...
Nic.
V rodině nikoho, kdo by "zažil vznik našeho samostatného státu v roce 1918" opravdu nemáme, neb od té doby uplynulo již 91 let, a aby si člověk něco pamatoval, muselo by mu v té době být aspoň tak 5 let. Tak vysokého věku se moc lidí nedožije, a ještě míň si jich něco pamatuje, i když se dožijou. Takže učebnice dějepisu.
Moje babička byla (bohužel byla) ročník 1907, takže si vznik republiky pamatovala... Vždycky vyprávěla, že ještě v první třídě museli inspektorovi recitovat "zachovej nám Hospodine císaře a zem"..ještě za Rakouska...
V době vzniku republiky jí bylo cca 11 a pamatovala si podle všeho jen to, že odněkud běželi do vesnice, kde žila, protože někdo řekl, že je převrat. A pak taky že byli vychováni v až posvátné úctě k Masarykovi... Jinak se za první republiky vdávala... v roce 1931.. a žádný snadný a idylický život to nebyl - vzala si soukromého zemědělce, v horské vesničce... ale pak zažili válku, združstevňování, kdy jim všechno sebrali a dědu div nezavřeli... Neměla snadný život