Okolnosti mě nedávno donutily jet velkou vzdálenost po jedné z našich dálnic, a to starším a ne příliš spolehlivým vozem.
Brzy jsem zjistila, že jsem zřejmě trefila tempo, kterým jet po dvouproudé dálnici prostě nelze.
Kamiony v pravém pruhu jedou většinou v rozmezí 80-100km/h, je tedy třeba sem tam nějaký předjet.
Jsem řidič velice ohleduplný a sama nemám ráda ty nepozorné plouživce, kteří se bezdůvodně a příliš dlouho pohybují v levých pruzích vozovek.
Před předjetím tedy pozoruji ruch za mnou, abych snad někoho neomezila v jízdě. Vyrazím až v momentě, kdy je další auto v "předjížděcím" pruhu dostatečně daleko.
Míjený kamion mám vedle sebe a světla auta před malou chvilkou tak vzdáleného mi svítí a blikají přímo na kufr. Zavěšenec je trochu více vlevo než já, to snad aby mi naznačil, kterým směrem se mám laskavě odporoučet.
Zajímavý moment.
Není totiž kam uhnout, jelikož, vždyť víte, je tam ten kamion. Tak ho tedy nechám, ať si zabliká, když ho to DEBILA tak baví! Promiňte, ale vždycky to ve mně strašně vře..
Toto se v úseku zhruba 60 km opakovalo s malými obměnami několikrát.
Konečně jsem se dopátrala faktů, které mi tento stupidní fenomén, dokazující lidskou tupost, trochu objasnily. Čtěte tedy:
- schopnost výkonu a finanční úspěch vyžadují a reprodukují takové vlastnosti, jako jsou rafinovaná bezohlednost, morální lhostejnost a trvalá agresivita
- rychlost automobilu a jeho agresivní síla se stává hodnotou, která omlouvá smrt tisíců lidí
- civilizovaný člověk musí jezdit rychle. Nemobilní jsou starci, nemocní, děti, chudí a duševně méněcenní. Ti jsou vyloučeni z účasti na automobilové kultuře (z tohoto důvodu jsem zřejmě vyloučena já z levého pruhu dálnice, se svým pomalým vozem, pozn. J.K.)
- všimněme si, jak se automobilista chová k chodcům. Arogantně. Dá-li velkopansky přednost, chodec mu poníženě děkuje. Každý v autě je malý král a chodec ustrašený, pokorný a vděčný chudák.
- rychlost a automobil zprostředkují zvláštní vizi: zvuky doléhají z venku ztlumeny, svět je neskutečný, jako když sedím v kině a dívám se na němý film. Motor poslouchá s naprostou disciplínou - reaguje na malý pokyn ruky..., noha se pohne jen nepatrně, auto se poslušně řítí kupředu. Tak se rodí v automobilu lichotivý pocit vlastní moci a zážitek veliké svobody.
Na závěr děsivá fakta - V SRN způsobuje silniční provoz ročně smrt 600 dětí. To představuje 45 % z úmrtnosti ve věkové skupině 1-5letých dětí. U dětí 6-10letých je to dokonce 75 % z celkové úmrtnosti.
Hrůza, že?! 
Zvláště pro nás, pro ženy, jsou tyto dopady automobilismu absolutně nestravitelné.
Není snadně napsat nějaký zklidňující závěr, ale snad - nejen když budete převážet vaše děti z místa na místo, buďte velmi ostražité. Pokud se vám stane, že potkáte agresivního řidiče, uvědomte si, že je to jedinec, který se právě vyžívá v iluzi moci a zažívá pocit falešné svobody. Povzneste se nad něj a zachovejte absolutní klid.
V té chvíli myslete jen na svou bezpečnost.
PS: Mezi námi, nechci na nikoho ukazovat, ale nevzpomínám si, že by mě v podobné situaci problikávala žena řidička...
Zdroj: Hana Librová, "Pestrý a zelení", nakl. Veronika a Hnutí Duha, 1994
vybrány citace následujících autorů: H. Marcus, S. Hamberger, Peter M. Bode,
F. Sander
Nový komentář
Komentáře
to mi připomělo:dokud nezačneš řídit neumíš nadávat
Pro mě je jízda hrozná relaxace.Nedokážu myslet na nic jiného než na jízdu
Taky je treba si uvedomit, ze ne kazdy je schopen, ani po letech praxe, jezdit bravurne, takze bychom meli byt my lepsi a rychlejsi ridici (snad se mezi ne mohu pocitat) tolerantnejsi k tem pomalejsim a opatrnejsim. Na oplatku by ale i oni meli brat v uvahu, ze nekdo jezdi lip a rychleji a neprekazet schvalne v provozu. Vsechno je to jenom o lidech, rozhodne jsou mi ale milejsi ti ridici, kteri vedi, ze nejsou az tak dobri a jezdi opatrne, nez aby zbytecne machrovali a potom
.
mam-ca, jo, "ztunena" auta jsou tu taky velice popularni, to didis uz zdalky, protoze se po zvukovymi vlnami otrasa.
, jeden kamos mel zase Velorex, to byla taky sila.
Petulinda, ja jezdim do CR jednou za rok a prijde mi, ze pred par lety to bylo horsi. Mozna jsem ale mela letos extremni stesti na silnicich. Na prechodech je ale rozdil znatelny urcite. Chjoooo, to byly doby, kdy jsme s kamosem brazdili silnice ve skodovce Oktavce(stary model) nazyvane Rychly sip
Lucie B. - nevim, proc by na dalnici nepatrila. podle zakona o provozu na pozemnich komunikacich je minimalni rychlost na dalnici 80km/h...
hermína: na objizdeni cyklousu mam pravidlo - objizdet ho tak daleko, jak je on vysokej nebo co to jde.. protoze, kdyz ti tam padne, aspon ho neprejedes.. uz se mi to stalo jednou, ze mi takhle padnula holka s kolem pod auto..
Luciš: co se vyberu auta tyce - zkus si za mesic najezdit od 5000 km vyse v nakupni tasce - za chvili budes zrala na rehabilitace - velky auta jsou pro lidi, co v nich sedi pulku dne...
Kate Diablo: jasně, že kdyby mi nějakej dědek chtěl koupit auto, tak neodmítnu
, ale taky by záleželo na tom, co by za to chtěl 
. Jelikož ten žaludek můj taky nesnese všechno 
Petique: Rozumím, taky sme byly kdysi mladý
Petique:
emma: proč se nezdám
??? Tys ještě žádnýho pindíka neviděla 
?? Byla jsem mladá a blbá, no. Nebo se tomu taky říká sousedská výpomoc 
.
Luciš:
To probečko, co teď mám si nechala z jůesej přivést baba, co jí bylo 55, měřila tak 150, namistrovaná nádhera na jehlovejch podpadkách, odbarvená na blond, pomalu minisukni, rudý půlmetrový nechty a cigáro v koutku. A ten ksicht poznamenanej solárkem, no 
. Auto jí koupil tatík, jezdila jak 
.
Petique: ty se nezdáš!
Ťapina:
že jí to neni blbý, viď! 
Ale s velikostí to má určitě něco společnýho. Můj bývalý šéf to napálil s Hyundaiem pod náklaďák. Měřil 165 cm
V BMWčkách vidím baby přesně, co ste popisovaly - metr padesát i se soklama, fáro zasloužené od postaršího klopícího "fotříka"
V naší rodině jsme všichni vysocí a volíme spíš vozy typu úsporná "nákupní taška" než mercedesy a superby
Luciš: samozřejmě to vím. Auto stojí před barákem a péro, když stojí
Petique: že to tak víš
no, holky, s tím pérem bych teda nesouhlasila, jelikož můj soused má velice velké auto a velice velké péro
Petique: Ježiš, to ti Fordka musí žrát trávu kolem silnice, hlavně v městskym provozu
Já se učila doma na Felině a teď můj 
má taky Feldu 1,3 
spotřeba okolo 7,3 na 100, no někdy se zadaří z toho něco vytáhnout 
, ale copak to jde na tipuju tak 20 let staré dálnici (cesta na chalupu). V práci máme 1,9 Tdi - tak se do Brna někdy projedu.
A "žeru" lidi, kteří na rovné přehledné silnici v dědině jedou okolo 35 km/h
Ariane74: Taky si všímám, že jsou dny, kdy musí být nějaké skvrny na slunku
Brouk když řídí a je nasranej, že se mu někdo lepí na prdel tak přidá (ve městě) no a já mu jednou řekla: nepřidávaj, ale zpomal tím ho vytočíš - buď ať ho předjede když tak strašně spěchá a nebo až si políbí
el
Jezdím hodně na kole,v práci denně služebákem a když to nejde na kole,mám svou zelenou babču 120.Zkušeností z obou stran.Jako cyklista bych nejraděj jezdila v brnění,protože mnoho řidičů si vůbec neuvědomuje,když mi lížou zrdcátkama řiditka,jak je to na mrtvici.Kdesi jsem četla,že v některých státech platí ve vyhlášce,že řidič je povinen objíždět cyklistu ve vzdálenosti nejméně 1,5 m,to bych brala.Jináč když se pohybuju mou babčou a najde se takovej blikající troubící pošuk,už se nerozčiluju a když mě s otřesným šklebem ve tváři předjíždí,usměju se na celé kolo a pošlu imaginární pusu,docela je to uzemní-zjihnou
.To,že je debil mu říct nejde a stejně jakékoliv říkání u těchhle chlapů
nemá cenu,byli jsou a budou.
emma: Jindřiška píše v periodách. Teď má prostě druhé kolo "chlapi za volantem jsou magoři", pak přijde počítám třetí kolo "dcerunka vyšlápla psí hovno" a mezi tím tak patnácté a šestnácté kolo článku "jedna moje kamarádka je úplně divná"
Já když přecházím silnici radši počkám než to všechno přejede než abych čekala, že mě někdo pustí. Jednou sme jeli po městě a nějaká ženská nám vlezla do silnice (přechod tam nebyl) a né že by přidala, aby z ní byla rychle pryč když nás viděla že jedem, ona se tam ploužila jak na procházce v parku, v jedný ruce zákuzky a lážo plážo, jeli sme 50tkou a měli co dělat, aby sme to ubrzdili. A to sem se neudržela, měla sem otevřený okýnko - zařvala sem na ní co hlas dal KRÁVO a fakt se mi ulevilo ...