Tento článek pojednává o složitých problémech z minulého století (z mého dětství), takže je nanejvýš pravděpodobné, že bez slušného dějinného přehledu, výkladové encyklopedie a bez mnoha hodin rozhovorů s námi pralidmi.... vůbec nemusíte zjistit, o co jde...
Co to je?!! Co to smrdí?
Hm. Asi svačina. (asi svačina v bačkoře, která je zabořená v sešitě matematiky v mé školní aktovce..) Fuj, ty jsi čuně. Tak já se s tím mažu, ty to ani nesníš a ještě s tím uděláš tohle! Ježiš to je houska se šunkou! Tu jsem ti mazala v pondělí a dneska je... čtvrtek!
Než jsem začala chodit do školy, ještě to šlo. Hrozně ráda jsem stavěla z kostek, leporel a vůbec čehokoli... hodně jsem si vymýšlela... nejvíc příběhů jsem rozehrála ani ne tak s hračkami jako spíš ve své hlavě. Hrála jsem si s kolíčkem, koukala na něj třeba hodinu a hrála si v hlavě. Dokud mi v něm nezůstal prst. Dost se divím, že mě rodiče nevzali k psychiatrovi :o) Ve školce mi to ještě prošlo, ale pak...
Ve škole:
Dej mi ten lísteček. Ty si zase kreslíš? Dej mi žákovskou. A přestaň si laskavě jezdit s gumou mezi těmi pravítky, teď máme český jazyk!
Ve třetí třídě základní školy jsme přestali kreslit jablíčka a hrušky a to byl můj konec. A začátek mých trablů. Musela jsem si pamatovat a hlídat všechny ty věci, které mi byly úplně šumák. (Šumák byl takový prášek, co když si ho narvete plnou pusu, nestačíte se divit.. Něco jako Extáze, ale lepší)
Doma:
Co je? Nějakej průšvih, že jo?! (Já mám totiž obličej jako animovaná postavička, neustále se v něm zračí okolní děje) No... Mám poznámku. Že vyrušuju. A trest.
Ach jo. Takže zas budem do noci podtrhávat slovní druhy. Nemůžeš si na to dávat pozor? Co v tý škole děláš?
Co jsem v tý škole dělala? Abych pravdu řekla, v devíti letech jsem dost času strávila představou únosu. Myslela jsem, že by mohli přijet Vinetou s Old Shaterhandem a šípem zabořeným do tabule mi dát znamení. Já bych samozřejmě podle ozdob na šípu poznala svého rudého bratra, seběhla bych k rozhořčení celého sboru na nádvoří a nasedla na připraveného koně.
Ve škole:
Přines mi tu podepsanou žákovskou knížku.
Já jsem... já se omlouvám... já ji mám doma.
Jak to? Jak si připravuješ tašku, když si do ní nedáš žákovskou knížku?! Napiš si teda český jazyk, strana 23, cvičení 3 a zítra mi ji doneseš. Ten trest ze včera máš?
Ne. Já ho mám na stole...
Doma:
Co je? Ty máš zase trest?
Jo.
Jak to? Vždyť včera jsi slibovala, že už se to nestane. To snad není možný. Vždyť to je každý den! No teď brečíš. Co brečíš, prosím tě?!
Když já nevim, kde je ten trest.
Jak to?
Já nemám ten notýsek. Já ho mám asi v družině.
V krátkém časovém období jsem dokázala ztratit lístky na obědy, cvičební úbor a klíče. Stihla jsem nepřinést na výtvarnou výchovu ovoce pro kresbu zátiší, pokreslit učebnice, zplesnivět kapsář na výtvarné potřeby, proplesnivět kapsu v tašce jablkem (asi jablkem... bylo to dost chlupaté). Taky jsme s Hankou utekly z družiny, protože jsme chtěly vyprat její kalhoty od trávy, aby neměla průšvih. Vychovatelka byla na mrtvici a měly jsme průšvih.
Během rodičovského sdružení si sáhl můj otec do kapsáře u mé lavice a objevil zástěrku slepenou zaschlou tuší, mnoho prášků na zuby, část pomeranče (ajo... chtěla jsem ho o přestávce dojíst... asi před měsícem...) ...a taky jsem nebyla doma abych předala klíče od auta strejdovi... (ležela jsem v parku v trávě a koukala na mraky) ...klíče od auta, které mělo vézt zavazadla ze sokolovny na nádraží a taky jsem v jeden den ucpala odpad a zbrzdila vlak se spartakiádními cvičenci.
Tou dobou jsem taky cestou ze školy pohřbívala mravenečka, takže mě musel jít tatínek večer hledat, a druhý den jsem zas objevila benzínovou louži, ve které se dělaly obrázky, když jste do ní drcli nohou... A vše se opakovalo. Moji rodiče byli zoufalí. Připadali si jako neschopové, co se o své dítě neumí postarat, a mně jich chvílemi bylo fakt líto. Fakt. Ale nedalo se s tím nic dělat. Fakt.
Proč to píšu?
Protože takové děti jsem pak měla jako učitel ve třídě (boží mlýny melou...). Jejich rodiče si připadali jako zoufalí neschopové, co se neumí o své dítě postarat, a mě jich bylo fakt líto. Fakt. Protože jediné, čím jsem je mohla utěšit bylo vědomí, že ačkoli jsem dodnes úplný trotl, přežila jsem již několik zim a nebydlím v chráněném bytě s asistentem, takže k malému... ale přece jenom zlepšení... došlo. I když si kreslím na poradě a nedávám pozor. A tuhle jsem ze špajzu vyndala pěkně plesnivý chleba.
Takže: neřvěte na ně, protože je jen rozhodíte a udělají o dalších deset chyb víc než snesete. Pokuste se jim uhlídat strašlivě pravidelný režim. To jim pomůže s pamětí. Pak už můžete jen čekat. A až vám někdo bude tvrdit, že děti jsou vaše vizitka... strčte mu tajně do tašky jablko.
PS: je ale možné, že přežívám jen díky svému muži, který si už ve třetí třídě věci rovnal a dával pozor.
Nový komentář
Komentáře
tak z tohoto clanku mi jde mraz po zadech... zrejme jsem jako jedna z mala netrpela uz od utleho mladi sklerozou:-))) bohuzel muj (dnes uz byvaly) pritel se tohoto pristupu nezbavil dodnes a musim rict ze to ze neustale nekde zapominal me se jeste dalo vydrzet, to ze si nepamatoval jedine dulezite datum (narozeniny...) docela taky, ale kdyz jedeme na dovbolenou a on o pulnoci zjisti ze nema pas a nebo hodinu pred odletem letadla prijde na to, ze si misto doby odletu zapamatoval dobu priletu cili je uz bezpredmetne v ceste na letsite pokracovat, to uz jsem jaksi nezvladala...
:-(( damy prominou, ale ja mam jenom jedny nervy... jinak vas vsechny moc odbivuju za to, ze jste na tom zjevne s timto druhem trpelivosti lepe nez ja...
Krásné počtení
Měla byste napsat knížku
Bilologická zbraň mojí ségry byl kedlub zakopnutej po postelí. Naši 3 měsíce větrali, než na to přišli.
Skvělý článek, jako vždy...Ale dnes obzvláště
.V lecčems se poznávám, hlavně v tom neustálém zapomínání, to bylo mé největší prokletí
Krásné počtení- jsem v naději, že z mé dcery, ze které lezu denně po zdi, vyroste normální člověk.
Leena:
Editka: Na poradách mi odpouštěli - mám vystudovanou arteterapii - takže si dnes maluji legálně...to spojeni se nejak nepovedlo a nebo si u toho malujes
copak plísně v tašce, to je
Ale kluci na táboře dostali od maminky asi 14 řízků do zásoby a aby jim je nikdo nesněd, zakopali si je pod svůj podsadový stan. Vzpomněli si na ně, když už stan málem poskakoval
Kéž by muj syn měl učitelku jakojste VY!!!!! mÁ UČITELKU O KTERÉ POVÍDÁ JAK NA NĚ STÁLE KŘIČÍ TAK, ŽE SI MYSLÍ ŽE MU PRASKNOU BUBÍNKY. Neustálé tresty, má pocit, že se jí nemůže s ničim svěřit protože odpovědí je no a co!! Mě to nezajímá. Také ho prý už nespravedlivě potrestala a když ji to chtěl vysvětlit tak opět známé no a co! Mě to nezajímá. Už uplně rezignoval a řekl, že když je ona na něj zlá a nespravedlivá tak on taky bude tak. Rezignoval. A to je prosím prvnáček, který by měl mít ze školy radost... Jsme z toho všichni neštastní a začala jsem vyjednávat přestup na jinou školu i když to pro všechny z nás nebude jednoduché.
tanecnice: ale mění.Tenkrát se dělaly takové kostičkové šumáky.V balíčku byly 2.Jeden barevný velmi chutný a druhý byl jako kyselina citronová.Teď se nevyrábí a škola by nebyla co kdysi i kdyby se vrátil čas o 37let.
super,a je mi 27 a rozumim vsemu,jo:))) skola se nemani
copak plísně v tašce, to je
Ale kluci na táboře dostali od maminky asi 14 řízků do zásoby a aby jim je nikdo nesněd, zakopali si je pod svůj podsadový stan. Vzpomněli si na ně, když už stan málem poskakoval
Ta věta o šumáku mě dostala do kolen. Vynikající!
Už po první větě mi bylo jasné kdo je autorkou dnešního článku. Ani se mi to nechtělo číst dál, protože mi to vždycky přišlo chaotické. Ale teď nelituju. Ode dneška jsem Vás, Lenko, vzala na milost
tak taková jsem nebyla a jsem ráda
. Se mi nechce věřit, že z toho ty děti vyrostou
. Al od září mne to nejspíše čeká taky - to vytahování plesnivého mokvajícího hnusu z tašky a podepisovat poznámky
, doufám že přežiju ve zdraví a své dítě nedaruji charitě, ať si neničím nervy
Henri: to byla vůně,jak když si prdne slůně
... hmmm, také mi rodiče přebalovali celou aktovku - obaly jak na sešitech, tak na knížkách - byly totiž papírové. Já svačiny z domu nejedla ... prostě mi nechutnalo den co den jíst chleba s máslem a marmeládou. O rohlíku se šunkou nebo o buchtě se mi mohlo akorát zdát. A byla jsem ještě tak líná, že jsem ty plesnivé chleby nevyhodila. Dobře mi tak, doma byl pořádný mazec a výprask mě neminul.
Také jsem v družině "dorazila" stůl ... spolužáci mě honili a já už nevěděla kam, tak jsem na jeden v rohu skočila, že se na něm schoulím a ... nožky se u stolu rozjely do stran ... možná to bylo i díky tomu, že byl "narušený" a určený k vyřazení.
Písemné tresty ... ach jo ... já na něj také jednou zapomněla ... doma to nešlo, byl by mazec ... a vzpomněla jsem si až v družině ... tak jsem to namastila, že to učitelka ukazovala celé třídě ... Bože, jak já se styděla ... psala jsem to tak rychle, že se mi na řádek vlezly pouze 2 slova ... tak jsem to naškrábala ...
Vždy jsem zapomněla donést na podzim na výtvarku různě zbarvené listí ... rok co rok stejná situace ... vyběhla jsem ven před školu o přestávce a nasbírala první listy, co mi padly pod ruku ... výsledek - katastrofa
... toho by bylo ...
Lenko a jsi si jistá, ze nejsi nejak genove príbuzná s mou dcerou? Pár vecí bych napsala jinak (napr. nemáme zákovskou) a pár vecí pridala, ale jinak celá dcera.