Foto: Profimedia
Právě to byl také důvod, proč mu nepřipadá předčasné, že dokument vzniká už nyní. „Lidé mohou mít pocit, že je na podobný film ve chvíli, kdy je někomu padesát, ještě brzy. Jenže Leoš Mareš za posledních třicet let neformoval jen sám sebe, ale do jisté míry i celý český showbyznys. V devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí se tady komerční showbyznys teprve vytvářel a on byl od samého začátku v jeho středu,“ říká Holiček. Dokument proto podle něj není jen portrétem jedné známé osobnosti, ale zároveň i obrazem posledních třiceti let české mediální scény.
„Na jednu stranu je film zaměřený na Leoše jako na člověka, ale zároveň je s ním těch posledních třicet let českého showbyznysu natolik spjato, že si zaslouží být nějakým způsobem popsáno a zmapováno.“
Přestože jde o jeho první dokumentární zkušenost, měl Holiček od začátku jasno v tom, co chce hledat. Překvapilo ho však, jak odlišná je práce na dokumentu od hrané tvorby, které se věnuje běžně. „Dnes jsou moderní dokumenty mnohem přístupnější širšímu publiku a nesmírně důležitý je v nich příběh. Právě ten je spojnicí mezi hranou tvorbou a dokumentem. Chtěl jsem tedy vystavět film tak, aby z něj byl patrný silný příběh, který v případě Leoše opravdu existuje,“ vysvětluje.
Zásadní rozdíl oproti hranému filmu ale přišel ve střižně. „U hraného filmu máte scénář a zhruba víte, co výsledné dílo má dělat. Tady nevíte nic. Máte stovky hodin materiálu a podle toho, jak ho sestříháte, tak už navždy zůstane. U běžného hraného filmu vám na střih stačí měsíc. My jsme ve střižně strávili čtyři měsíce neustálým hledáním a probíráním se archivními záběry i tím, co jsme natočili. Ten dokument totiž ve skutečnosti vzniká až tam.“ Právě to byla podle něj nejtěžší část celé práce. Měl totiž pocit velké odpovědnosti. „Máte v rukou obrovskou moc. Nejde o to natočit medailonek, ale skutečný dokument. A těch cest, kterými se můžete vydat, je nekonečně mnoho. Strašně těžké je být poctivý vůči tomu, že nejste tady proto, abyste někomu sloužil jako reklama, ale proto, že chcete natočit film, který bude mít dopad a přesah.“
Foto: OnePlay
Aby se k Leošovi Marešovi dostal co nejblíž, strávil s ním Holiček mnoho času. Nejen při samotném natáčení, ale i během dlouhých rozhovorů, které předcházely tomu, než se začal příběh skládat dohromady. „Nedokážu to spočítat na hodiny, ale bylo toho opravdu hodně. Potřeboval jsem se k němu dostat co nejblíž. Strávili jsme spolu hodiny a hodiny povídáním a právě z těch rozhovorů jsem si postupně skládal celý příběh.“
Zároveň ale zdůrazňuje jednu důležitou věc, Leoš Mareš podle něj neměl na výslednou podobu filmu žádný vliv. „Je důležité říct, že to není Leošův dokument. Je to můj, respektive náš dokument o Leoši Marešovi. On nijak nerozhodoval o tom, jak bude film vypadat.“
Možná i proto mohl Holiček k hlavnímu hrdinovi přistupovat bez předsudků. Před natáčením totiž Leoše Mareše příliš neznal. „Vnímal jsem ho jako výraznou osobnost českého mediálního světa, ale nikdy jsem neřešil, jaký je to člověk. Neměl jsem ho nijak zvlášť ‚nakoukaného‘, a právě proto mi přišlo dobré do toho projektu jít. Nevstupoval jsem do něj s žádným předem vytvořeným názorem.“
A co ho na něm nakonec překvapilo nejvíc? Podle Holička především jeho neuvěřitelná soustředěnost a touha po dokonalosti. „On udělá všechno pro to, aby věc, na které pracuje, dopadla co nejlépe. A je úplně jedno, jestli jde o velký koncert, nebo o malé gesto pro jeho manželku. Vždycky udělá maximum pro to, aby vše bylo nejlepší, jak jen to v dané situaci může být.“ Právě v tom podle něj spočívá i odpověď na otázku, proč se z Leoše Mareše stala tak mimořádná osobnost a proč ho mají lidé rádi. „Nechci to úplně pojmenovávat, protože bych divákům podsouval něco, co si mají najít sami. Ale myslím, že je v tom především naprostá oddanost tomu, co dělá. Leoš si kdysi v paneláku v Berouně vysnil určitý sen a dodnes dělá všechno pro to, aby ho naplnil. To je fascinující.“
Zároveň ale dodává, že právě tato potřeba mít vše pod kontrolou může být někdy i velmi náročná. „Je v tom něco obdivuhodného, ale někdy také limitujícího. Potřeba dokonalosti a absolutní kontroly může být pro člověka velmi těžká.“ Dokument podle Holička ukazuje nejen to, jaký Leoš Mareš byl a jaký je dnes, ale především to, jak se proměňuje. „Myslím si, že v posledních několika letech něčím prochází. A myslím, že to něco stojí za zaznamenání.“ Přestože nechce prozrazovat více, je zřejmé, že právě tato proměna tvoří jednu z hlavních linií filmu.
A byl Leoš Mareš během natáčení opravdu otevřený? „Myslím, že byl velmi upřímný,“ říká Holiček stručně. Po této zkušenosti ale režisér přiznává, že si od dokumentární tvorby nejspíš na čas odpočine. „Velmi naivně jsem netušil, jak strašně náročné to bude. Ta cesta je nesmírně napínavá, ale také vyčerpávající. Teď bych si asi rád od dokumentární tvorby na chvíli odpočinul a vrátil se víc k hrané tvorbě, která je mi bližší.“
Braňo při tiskové konferenci s kreativní producentkou Simonou Matáskovou
Foto: OnePlay
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář