Bez-nazvu.jpg
Foto: Marta Kratochvílová

Co si myslíte o šílenství, které se strhlo po otevření Primarku?
Když se na to dívám z jejich pohledu, tak se jim to povedlo: velká otvíračka, spousty lidí, veliká publicita a na první pohled pro mnoho lidí i hodně radosti. Mně osobně při představě, co všechno za tím stojí (plýtvání zdroji, pracovní podmínky, vznikající potenciální odpad), a jak pro všechny Čechy bude teď ještě jednodušší neuváženě nakupovat, bylo dost smutno. Ale každá mince má dvě strany a tady v tom případě se alespoň začalo více mluvit o problematice fast fashion. A také mi došlo, že máme před sebou se SWAP PRAGUE ještě kus práce a že se těšíme, až jednou na Václaváku budou obchody jen s udržitelnou módou, swap pointy či reuse pointy.

To je, řekla bych, poměrně utopická představa, ale bylo by to skvělé. A teď upřímně, byla jste dřívě v zahraničí nakupovat v Primarku?
Ne.

Nebojíte se, že by vás levná rychlá móda také strhla?
Ze zvědavosti jsem se v české pobočce byla podívat, chtěla jsem to vidět na vlastní oči. Byla jsem velmi překvapená, že některé věci na první pohled designem připomínaly ty od udržitelnějších značek.

Lucie-a-Kristyna.jpgLucie Poubová pracovala 7 let jako obchodní manažerka mezinárodní firmy vyrábějící plastové obaly. Vždy ji zajímal svět textilu, proto již při zaměstnání vystudovala Fakultu textilní Technické univerzity v Liberci. Poté, co v USA blíže nahlédla do konzumu spojeného s masovou produkcí oblečení, se rozhodla pro kariérní změnu. Začala se věnovat změně spotřebitelských návyků spojených s nakupováním a dalším využíváním oblečení. Pracovala v neziskové organizaci Bezobalu, provázela po pražských secondhandech, věnovala se udržitelnému stylingu. Založila vlastní značku Relu, pod níž vyrábí tašky a batohy z papírových pytlů a pořádá workshopy. Spolu s Kristýnou Holubovou uspořádala v roce 2016 první SWAP akci jako součást Zero Waste Konference. Dodnes proběhly desítky těchto akcí a Lucie s Kristýnou stojí v čele neziskovky SWAP Prague, která také školí zájemce o pořádání SWAPů po celé ČR a SR.

To je docela bizarní fakt! Také jsem si toho všimla. Udržitelnost je zkrátka trendy, a tak velké řetězce jen bezpáteřně kopírují design udržitelných značek. Přijde mi to jako vrchol...
Právě… rozdíl samozřejmě nastane při pohledu druhém, kdy se podíváte důkladněji a vidíte, že materiály jsou převážně syntetické, a když bavlna, tak rozhodně ne s certifikátem a švy jsou přetočené... A dle zkušeností lidí z mého okolí vím, že další rozdíl nastává při opakovaném nošení, kdy oblečení po vyprání ztrácí tvar, materiál změní vzhled a vypadá najedou zcela jinak než kdysi na ramínku. Někdy se třeba i rozpadne...

Co podle vás kromě nízkých cen v Primarku lidi tak láká?
Myslím, že je to takový balíček líbivosti, trendů na dosah a toho, že za pár minut a korun můžete mít vše, po čem tam toužíte...

Znáte podrobně v jakých podmínkách pracují lidé ve fabrikách pro Primark?
Tady si dovolím citovat Štěpána Vaškeviče z Institutu Cirkulární Ekonomiky: „Dle indexu transparentnosti, který vydává Fashion Revolution, se nachází Primark těsně nad průměrem – nicméně žádná společnost v tomto indexu není transparentní.“ Takže podrobnosti, v jakých podmínkách tam lidé pracují, nejsou veřejně známé a transparentní. Veřejně známo ale je, že v roce 2013 došlo ke katastrofě v textilní továrně Rana Plaza, které se zhroutila. A právě v této továrně vyráběla své oblečení i značka Primark.

Co je podle vás největší úskalí rychlé módy?
To, že plýtvá přírodními zdroji, znečišťuje vodu a půdu jen pro procit dočasného a momentálního naplnění všech nakupujících. A právě tato rychlá móda někdy jen po pár nošeních (někdy třeba ani nošena není) končí na místních skládkách nebo cestuje přes půlku světa a pak znova putuje na skládku.

Je možné změnit myšlení lidí a přimět je uvažovat s ohledem na ekologii?
Nejde moc změnit myšlení nikoho, kdo nechce. Ostatní lze inspirovat, vysvětlovat souvislosti, informovat a dávat jim praktické nástroje k tomu, aby měli možnost volby. A pak už je na každém, jak s tím naloží.

60fa82f81d1e5DSC0987-1-.jpg
Foto: se souhlasem SWAP Prague

Argumentem člověka, který nechodí do second handů nebo na swapy je často to, že si nedokáže vybrat velikost nebo se mu nelíbí, že v oblečení už někdo chodil. Jak byste na takový názor reagovala?
Setkávám se s tím, je to docela běžná reakce. Určitě zastávám názor, že nakupování věcí v second handech či jejich získávání na veřejných výměnách nemusí být hned pro každého. Je to ale jedna z cest k udržitelnějšímu šatníku. Někdy třeba stačí místo toho jen nakoupit jen o trochu méně oblečení či hezky pečovat o to současné, nechat si něco ušít či si něco půjčit místo kupování dalších věcí.  A s věcmi z druhé ruky se dá začít postupně třeba v rámci rodiny a přátel. Nebo si na zkoušku můžete s přáteli uspořádat takový privátní SWAP (výměnu věcí). Je pravda, že v second handech není výběr ve velikostech jako v klasickém obchodě, ale už třeba v těch online si můžete alespoň vyfiltrovat hledanou velikost.

Jaká je budoucnost módy?
Věřím, že bude udržitelnější, nebo v to alespoň doufám! Mohli bychom se vrátit zpět k základním principům, které tady byly dříve: větší kvalita a menší množství? Můžeme se o to pokusit nebo nalézt nové cesty. A jak by mohla vypadat blízká budoucnost?  Na tu se můžete přijít podívat v září do Holešovické tržnice, kde bude probíhat naše největší akce roku Týdenní Swap: První udržitelný obchoďák.

Zdroje informací: Lucie Poubová, autorka rozhovoru