Tak nám odešla do věčných lovišť.

Několikrát nám dala znamení, že nás asi opustí, ale že to půjde takhle ráz na ráz, jsme tedy nečekali.

Pískala, když spala, a když jsme ji chtěli probudit, tak okamžitě zase upadla do limbu. A to i několikrát za sebou.

Párkrát se nám ji podařilo probrat na delší dobu, to si potom s námi povídala i 2-3 hodiny denně.

Jenže včera večer – kaput, šlus, konec.

Bylo jí asi tak dvacet let, docela mladice, ta naše televize… :-))))))