Už její narození bylo skandální – srpnového dne roku 1883 ji porodila neprovdaná žena přímo v nemocniční čekárně. Dostala jméno Gabriela a po otci příjmení Chanel.
Měla povahu svého znamení, lva – vysoce vyvinuté sebevědomí až na hranici pýchy. Tato drobná a útlá královna – měřila jen 158 cm – dovedla o své názory bojovat jako lev.

Velká malá slečna. Ano, ač vždy ve středu zájmu mnohých mužů, nikdy se neprovdala. Matka záhy zemřela a dítě (Gabriela) se, společně se svými čtyřmi sourozenci, dostalo do sirotčince a později do řádového ústavu u jeptišek. Tam se naučilo vyšívat a šít.
Nepříliš odpovědný tatínek odešel za svými obchody nebo dědictvím do Ameriky, aby už o něm nikdy děti neslyšely.

V 17 letech začala dívka pracovat jako prodavačka v Moulins - sídlu vojenské posádky. Po večerech si přivydělávala útlá Gábi zpěvem v kavárně, kde zpívala písně z pařížské revue Co – Co – Ri – Co a nadšenými důstojníky byla pokřtěna jménem, pod kterým ji dodnes zná celý svět – COCO.

V té době se nosila blond hříva, kypré tvary, útlý pas a hlavně šněrovačky. Tak tedy - pryč se vším, co je symbolem podřízenosti ženě mužovi!
Proto Coco začala nosit krátké černé mikádo, střevíce na nízkém podpatku a malé, strohé kloboučky, vlastnoručně šité.

V tomto období vstoupil do jejího života také první osudový muž, Etienne Balsan.  Byl asi i první milenec, šlechtic, přítel navždy a gentleman., který se vzdal kariéry u vojska, aby se mohl věnovat chovu koní a dostihům.
O svatbě nemohla být ani řeč, ale Coco žila na jeho zámku Compiegne nedaleko Paříže. Jezdila s ním po dostizích, učila se mravům zámeckého života a vznešené společnosti.
Brzy se ale začala nudit.

Mezi hosty se stále častěji  také objevoval zajímavý Američan Arthur Capel, zvaný Boy. Jeho doly vynášely prý víc, než stačil utratit.
Jaký div, že po dvou letech odlákal Coco do Paříže, kde ji nastěhoval do garsonky Etienna Balsana na boulevard Malesherbes.
Taky se s ní neoženil, ale jaksi mimochodem si vzal bohatou vdovu.

V r. 1913 otevřela Coco s jeho pomocí butik v rue Cambon, /kde je salón dodnes/ a v zápětí i v luxusním přímořském středisku Deauville. 
Předváděly se zde jednoduché žerzejové šaty a legendární „malé černé“ – obojí zdobené spoustou kovových řetězů se skleněnými perlami.

Když vypukla I. světová válka, měla Coco štěstí (které přeje připraveným), neboť Deauville se stal útočištěm bohaté klientely.
To už měla Coco téměř 300 zaměstnanců, se kterými vytvářela večerní róby i jezdecké vesty. Hlavně však kalhoty, které se stávají uniformou emancipovaných žen.

Když rok po válce Arthur zahynul při autonehodě, Coco už stála pevně na vlastních nohou a rozšířila síť svých butiků i počet zajímavých milenců.

Žila s bratrancem cara Mikuláše II, Dimitrijem - ten se však po čase oženil do multimilionářské rodiny do USA.
Coco mu však mohla být vděčná za směr, který jí ukázal díky zkušenostem z ruského dvora. Ano, oblíbené tam byly parfémy, a tak v r. 1921 vznikl zatím celosvětově nejúspěšnější Chanel č. 5. Byl to zároveň i první parfém, který na trh uvedl módní dům, což už je dnes samozřejmostí.

Úplnou novinkou byla kombinace několika vůní, protože do té doby byly parfémy z jedné vůně, např. jasmín, levandule nebo růže.

V Monte Carlu se Coco seznámila i s další celebritou – vévodou z Westminsteru, nejbohatším mužem Anglie. Konec nastal, když začala naléhat na sňatek.

Opět jí ale i po tomto muži zůstal alespoň dobrý podnět – tvídové vesty, vlněné svetry zdobené šperky a chanelový kostým, který od r. 1926 dosud nevyšel z módy (měla ho na sobě i Jackie Kennedy při krvavé události v Dallasu).

Ve 30. letech soupeřila Coco s Elsou Schiaparelli, ale jakmile začala II. světová válka,  uzavřela své salóny a uchýlila se do bezpečí hotelu Ritz.
Bohužel s jistým Günterem, důstojníkem SS. (měla holt smůlu..! pozn. redakce)
Po skončení války byla zatčena, ale na přímluvu neznámého byla po pár dnech volná.

Odstěhovala se do Švýcar, kam po celou dobu šly peníze z prodeje parfému. V Paříži zatím módu ovládl Christian Dior a dělal pravý opak toho, oč Coco usilovala.

To bylo asi důvodem, proč se v r. 1953 Coco triumfálně vrátila a znovu otevřela firmu.

I když první kolekce propadla, houževnatě pracovala dál a díky americkému trhu za čas opět  triumfovala.

Coco byla vždy obklopená umělci, jako např. Colette, Pablo Picasso, Cocteau, Stravinskij, Salvador Dalí, Luchino Visconti, který ji tajně miloval, Jean Renoir a dalšími. Dá se říci, že Coco stvořila Romy Schneider  – od spodničky po boty, od blůzy po kabelku, od šperků po kostým, který byl perfektně vyvážený pro její postavu.

Naproti těmto hmatatelným úspěchům společenským, žila Coco své dny osaměle a 10. 1. 1971 zemřela po dobré večeři v hotelu Ritz.

Trochu rekapitulace parfémů závěrem:

1921 – No 5

1970 – No 19 – zelená vůně

1984 – Coco – ambra, sykomora – pocta velké malé slečně

1996 – Allure

2001 – Coco Mademoiselle – určeno mladým ženám

2003 – Chance - zatím poslední kreace  

         
Reklama