Říkávala prý maminka mojí tchýně, a já dodávám, že o nádobí to, bohužel, neplatí.... Aspoň o tom našem ne, nepočítám-li fakt, že občas s něčím klepnu o hranu linky.

Jako malá jsem vyloženě nesnášela umývání nádobí - a to mi vydrželo až do dnešních dnů. Naštěstí už minuly doby, kdy jsme jako jediný zdroj vody měli pumpu, vzdálenou od domu několik set metrů, a kdy se všechno umývalo v jednom lavoru. Prasátko také nemáme, abychom vyráběli „husté pomeje“, ale ani ráchání v moderním kuchyňském dřezu nějak není ono. Docela jsem si oddechla, když byl náš byt konečně připojený na teplou vodu a já mohla začít umývat nádobí pod tekoucí vodou.

Bohužel v naší rodině sloužilo mytí nádobí jako činnost, která umožňovala rodičům zbavit se potomka, když si chtěli něco říct, anebo se prostě jenom dívat na televizi - a věta „Máš plnou kuchyň nádobí.“ pronesená na Štědrý večer v době, kdy všichni ostatní seděli u stromečku a radovali se z dárků, patří dodnes k mým nočním můrám. Musím se přiznat, že na Štědrý večer si u nás musí nádobí nějak vystačit samo … a nikdy se mi nestalo, že by se do rána olízalo.

A tak si pomalu dělám inventuru kuchyně a počítám. Snídaně: tři hrnky, dva příbory, dva talíře, pánev, nůž na krájení slaniny, nůž na krájení chleba, pět skořápek od vajíček … ne … ty ne, kruciš, kdo mi je přidal do dřezu??? Sklenička od vitamínu pro syslíka, uf. A ještě vypláchnout konvici, ze které můj muž dopil čaj až pozdě po půlnoci … a to je snad všechno.

Jenže to je jenom ráno - a to jsme vstávali všichni najednou a já jsem snídala jenom chleba s máslem a čaj. Protože odcházím poslední, procházím pomalu byt, větrám v pokojích a uklízím … a … a lapám po dechu. Na pracovním stole je mezi lejstry schovaný hrneček od čaje - no jistě, přímo z konvice se ten čaj určitě nepil a v dřezu jsem hrnek taky neměla… Na syslím psacím stole jsou dvě velké sklenice od limonády ze včerejška … hmmm … asi je tam nechám a večer je použiji jako syslolapky - už jsou pěkně vyzdobené kapičkami červené tekutiny ze všech stran, bůhví kolik cukru v tom bylo. Znechuceně umývám těch pár kousků a odcházím do práce.

A teď večer. Začínat v práci v devět je hezké, ale přijít domů v sedm večer už není až taková idylka - tím spíš, že sysel je sám doma a ve svém věku má věčně hlad. Takže počítáme dál: další dvě skleničky od limonády, džbán od sirupu, tři talířky od sušenek…cože??? TŘI talířky od sušenek? Jak to? Ahá, měl tady tři návštěvy a nějak ho nenapadlo, že nemusí brát pokaždé nový…Ááá, jo ony na tom starém byly škaredé drobky? Samy tam nalezly a shodit se nedaly, potvory ošklivé, že?! Kastrolek od polívky, talíř od polívky, talíř od něčeho mastného - raději se nebudu ptát, kam zmizel salám, co měl být k snídani… Dva hrnky od čaje, hrnek od kafe - hned se pozná, že byl manžel přes den doma … nůž od chleba, další ostrý nůž, nějaké ty příbory, dvě prkýnka na zeleninu. No, aspoň že si syslík nakrájel nějakou tu zeleninku, rajčátko, papriku nebo tak… Jo, aha, co je zdravé, není jedlé - jedno prkénko je od cibule a na druhém se krájely kyselé okurečky.

Pro jistotu mířím k psacímu stolu - no ovšem, další dva hrnky se tady schovávají. Že bych je tam nechala? Kolik asi tak vynáší pěstování penicilínu?

A tak končím den klasicky - sedím v kuchyni, kde na mě přátelsky (nebo snad zlomyslně?) pomrkává prázdný dřez a přemýšlím, kam bych asi tak dala myčku… A jako vždycky si odpovím: nikam. Dvanáct let bydlíme v našem bytě a dvanáct let řešíme problém myčky, protože ji prostě není kam dát. Tedy - teď mě napadá… Cože to říkala Landriel, když u mě byla na návštěvě? Zrušili jednu skříňku a myčku má místo ní? Že by? Kteroupak skříňku bych mohla postrádat? Tu s věcmi na pečení? To asi ne, přece jen jsem byla zvyklá péct patnáct druhů cukroví… Tu u sporáku? Taky ne, ta je hrozně malinká a myčka se tam nevejde… A už to mám! Zruším tu největší - je u ní i přívod vody a odtok, to je pro myčku ideální!

No jo, ale když zruším skříňku s nádobím, tak na co mi bude ta myčka????