Přeji všem pěkný den,
 
po přečtení dnešního tématu jsem si vzpomněla na malé trapasy z vesničky pod Krušnými horami.
 
Bydlí zde má 88letá babička. Už více než 40 let je vdova. O tom, že by se měla přestěhovat k nám do města, nikdy nechtěla ani slyšet. Proto jezdíme za ní dost často a vypomáháme v hospodářství. Chová jednu kozu, hromadu králíků, slepic a kachen.
 
A teď ty trapasy, u kterých jsem se musela přemoci, protože jako dítko městem odkojené jsem měla k vesnické práci skoro až averzi. Jednou mi babi řekla, abych šla posbírat vajíčka. A že mohou být nejen v kurníku, ale i v psí boudě, v kůlně apod. Tak jsem tedy šla. 
 
Sotva jsem otevřela dveře do kurníku, vlétl mi kohout do vlasů. Já zařvala, žebřík pode mnou rupl a já se válela ve slepičincích. "To nic," řekla jsem si srdnatě. Vyšplhala jsem se znovu do kurníku, vejce sebrala  a šla další hledat do psí boudy.
 
Ale ouha! I když mě vlčák Rexa zná mnoho let, ještě nikdy jsem mu do boudy nelezla. Zavrčel, postavil se a nechtěl mě pustit. Klekla jsem na všechny čtyři a doslova ho uprosila, aby mě do svého království pustil. Zastříhal ušima a milostivě mě to dovolil.
 
Jindy zase jsem měla podojit kozu. Vzala jsem kyblík a šla. Divně se na mě dívala, kdo to, že jí jde vzít její vzácný nápoj. Nechtěla mi držet, až jsem si vzpomněla, že babi jí při dojení zpívá národní písničky. Spustila jsem taky. Ztuhla a stála jako přikovaná. Možná že se strašně lekla mého zpěvu. No a já dojila a dojila.
 
Vyšla jsem z kozího chlívku a šla do domu. V cestě mi ale vadil houser. Ten také začal na mě dorážet, přesto že mě znal už několik let. Začala jsem couvat a najednou bác, ležela jsem na zádech. Mléko vystříklo, ale naštěstí se ho moc nevylilo. Hned jsem vyskočila a zařvala jako lev. Houser se zřejmě ulekl a odkráčel pryč.
 
Dorazila jsem do domu, babi se mi smála, viděla vše přes okno. "No, vidíš,  ještě pár takových veselých návštěv a můžeš být selka." Po těchto slovech jsem se zařekla, že se budu opravdu snažit, aby ze mě ta "víkendová" selka byla.
 
A že se konečně musím přemoci a nebát se venkova.
 
Januše.
 
 
Milá Januše, děkujeme za tvé příhody. Škoda, že nám nemůžeš zazpívat lidové písně, abychom věděli, proč ti koza podržela...