Jednou za čas nás napadne bláznivý nápad. V uklízecí horečce odsunete i postel, že pod ní vysajete všechen ten prach, a zase jednou budete mít pocit, že jste udělali něco pro svoje zdraví. Už už saháte po vysavači, když tu vás něco zaujme v tom chomáči bordýlku. Opatrně to vytáhnete, abyste všechno nerozvířili, a zjistíte, že to je ten přívěšek, který hledáte už půl roku a dávno jste se smířili s tím, že ho už nenaleznete. Jaké další poklady se dají najít pod postelí?

Jak se tam ty věci jen dostanou?

Taky často přemýšlíte nad tím, jak se pod tu postel mohla dostat ta hledaná ponožka do vašeho oblíbeného páru? Nejste přece takový bordelář jako váš bývalý, že byste ji tam jen tak zakopla. Pokud máte doma pejska, na kterého můžete házet vinu, protože si rád půjčuje vaše věci, máte vcelku vyhráno, ale co když jste domácnost bez zvířectva? Navíc ne vždy jsou to jen ponožky. Jsou to i věci, které se v blízkosti vaší postele snad nikdy ani nevyskytovaly. Za těchto okolností snad začnu věřit i na podomní skřítky, jako je Čemelka či Zašuplák.

 

Domácí skřítci – škůdci nebo chráněný druh?

Každý snad měl ve svém dětství nějakého toho skřítka, na kterého jste se mohla vymlouvat, když jste vylila mléko, snědla sušenku či čokoládičku před večeří či když se ztratila nějaká věc a dlouho se nemohla najít. U nás doma to byl Čemelka. Ten rošťák pravidelně házel pod moji postel kostičky ze stavebnice, strkal tam různé knížky a časopisy a vůbec mi dělal v pokoji hrozný nepořádek. Takže když jsem nemohla něco najít, mohl za to on. Jisté bylo, že to časem najdu zastrčené pod postelí nebo hozené za skříní, ale to vždy trvalo nějakou chvíli. Byl to vtipálek, který nechal věci objevovat až tehdy, když jste je nehledala, nebo hledala něco úplně jiného.

Známí měli doma zase Zašupláka. I když ten měl spíše na svědomí věci ztracené a znovu záhadně nalezené v různých šuplících a skříňkách. Člověk se pak skoro bál do zásuvky něco vložit, protože nikdy neměl jistotu, zda to najde znovu na tom samém místě, ale odměnou mu mohlo být, že tam našel něco, co tam snad nikdy ani nevložil.

 

Hledání pokladů při vyklízení zapomenutého úložného prostoru

Když mám sentimentální náladu, sednu si k úložnému prostoru pod svojí postelí se sklenkou červeného vína a začnu se prohrabovat v těch zapomenutých věcech mého mládí. Nepoužívám totiž úložný prostor jen na zastýlání peřin, a tak tam objevím vždy věci, na které v normálním běhu života skoro zapomenu. Moje staré deníčky plné mých bolístek a lásek, na které už si vzpomínám jen matně. O to víc mi je každý řádek připomene a je v tom něco sentimentálně krásného. Listuji ve svých románových prvotinách a vysmívám se sama sobě, jak jsem mohla psát taková klišé. Jak roztomile hloupá mi přijde moje vlastní mladická naivita! Jak moc se však od té doby změnilo?

 

Co vy jste našly pod postelí či pod skříní při úklidu?

Jaké překvapení skrývá váš úložný prostor?

Jaké skřítky či výmluvy jste měla v dětství pro vlastní nepořádnost?

Napište nám na naši adresu redakce@zena-in.cz a vyhrajte cenu, kterou pod postelí rozhodně nenajdete.

Reklama