V první řadě si povíme, jak a kdy se bylinky sklízejí. Názory na to jsou různé - naše babičky věřily, že síla rostliny je vždycky jen na jednom místě - v kořeni, v listu nebo v květu, takže bylina nebo koření, které kvete, nemá žádnou sílu v listech.

V praxi se dneska doporučuje ty rostlinky, které máme venku, seříznout dvakrát ročně. První sklizeň je koncem června a pokud budeme brát další lístečky průběžně na vaření, můžeme rostlinku seříznout jen mírně. Neměla by ale bohatě kvést, protože se tím oslabuje. Druhá sklizeň nastává v polovině srpna. V tuhle dobu seřezáváme na minimální výšku.  To znamená, že by měl zůstat malinký nizoučký kobereček. Když mi sousedka poprvé ostříhala tymián, málem jsem s ní přestala mluvit v domění, že ho úplně zničila. Nezničila - do zimy byl z vyššího řídkého keře hustý plochý kožíšek a tymián přečkal zimu bez úhony, zatímco vyšší rostlinky zmrzly.

Další otázka, kterou jsem kdysi řešila, bylo ve kterou denní dobu sbírat. Nakonec jsem po dlouhém experimentování a studování literatury dospěla k závěru, že to, co příjde do hrnce tentýž den, maximálně den druhý, je nutné sbírat v poledne, kdy jsou silice nejaktivnější. To, co budu sušit, je pro změnu lepší sebrat ráno. Tedy ne za rosy, ale během dopoledne. Odpoledne se nesbírá, pokud vím, nic, a co se sbírá v noci, to si probereme před sv. Janem a kromě toho - noční sběr  je většinou vázaný na úplněk:-)

A máme nasbíráno...část bylinek můžeme oprat a nasušit. Můžeme použít sušičku, troubu se sušákem a různé jiné vymoženosti, ale já vždycky dostala něco, co v lepším případě připomínalo velmi tvrdé seno. A to jsem dokonce četla návod! Nakonec jsem sáhla ke klasice - celé větvičky svážu do kytiček a ty pověsím k pootevřené ventilačce. Asi po čtrnácti dnech začnu bylinky kontrolovat, aby nebyly přesušené. Poznám to tak, že lístečky nejsou vlhké, ale při mnutí v prstech se nerozlámou na prach. Pak lístečky sdrhnu z větviček a vyfoukám z nich prach. Uložím je ve skleničkách se závitem, aby na ně nemohli moli - nejlepší skleničky jsou od dětské výživy.

Další část bylinek můžeme zmrazit. Snášejí to většinou velice dobře. Některé věci, jako petržel a pažitku, mrazím v miskách na led a používám pak celé kostičky, jiné mrazím tak, že sáček zmáčku dlaní naplocho a ze zmraženého bloku odlamuji tolik, kolik přijde do hrnce.

A pak se dají podomácku vyrábět oleje a octy. Osobně dělám raději octy, protože oleje se hůř uchovávají. Výroba octa spočívá v tom, že láhev naplníme asi do tří čtvrtin nasekanými listy z příslušné bylinky, přidáme kousek česneku nebo feferonky, popřípadě koření a celé to zalijeme vinným nebo jablečným octem. Po dvou týdnech můžeme ocet slít. Láhev vypláchneme, nalejeme aromatický ocet a dovnitř vložíme celou větvičku příslušné bylinky spolu s řezem papriky nebo jinou ozdobou. Jednak to vypadá velice dekorativně, jednak se potom nemůžeme splést při vaření. Kombinace záleží na vás a na vaší fantazii. Osobně dělám ocet tymiánový s tymiánem, novým kořením, bobkovým listem a česnekem, dál bazalkový s bazalkou, česnekem a paprikou a občas i ocet pod divočinu, do kterého dávám  saturejku,  drcený jalovec a bobkový list. Musím si jen dát pozor, aby ve výsledné chuti převažovaly bylinky, takže ostatních přísad dávám docela maloučko.

 

        
Reklama