Naše babičky říkají, že celá rodina spala v jedné místnosti a všichni vyrostli. My vzpomínáme na to, jak jsme se se sourozenci mačkali v jednom pokojíčku, a taky jsme vyrostli. Doba pokročila a děti chtějí čím dál tím víc prostoru. A rostou...
Co s nimi, když se nám nevejdou do dětského pokoje? A přitom máme malý byt? Koukněte ke stropu a představte si patro. Prostě dáme děti nad zem!
A nejen je.
První možností jsou vestavěná patra, ta jsou ale možná spíše ve starší zástavbě. Pak se můžeme rozhodnout, k čemu patro budeme využívat. Jako obytnou nebo spací plochu? Obytná je náročnější. Hygienické normy stanovují nejnižší výšku stropu na 2,6 metru. Ale nejlepší výška na obytné patro je až u třímetrového stropu. Je totiž třeba se zamyslet nad rozumným průchozím prostorem pod patrem. Nezapomeňme na vzduch. Pod stropem se kumuluje nejteplejší a nejnepříjemnější vzduch. A ještě k šetření výšky - chcete si stále otloukat hlavu o strop? Poslechněte odborníky a držte se doporučené výšky. Budete moci dýchat a nebudete mít boule. Pokud jde o elektrické spotřebiče - elektrický přívod vyveďte tam, kde si bude později chtít posvítit nebo zapnout věž. Také neopomeňte osvětlení - nejčastěji bodové.
Soutěž:
„Co je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“
Přejděme k patru spacímu. Není tak náročné na zařizování. Stačí místo na spaní, polička na knihy, lampička (zásuvku ponechte v dolních prostorách). Dětem by to stačit mělo, ale stejně se s nimi poraďte, co by si tam nahoře představovaly, ale doslova je poslouchat nemusíte. :-)
Materiálem na patra bývá většinou dřevěný masiv. Promyslete dopředu, na jakou zátěž je patro určeno,, a podle toho si jej nechte postavit. A navíc nesmíte zapomenout na to, jak se vlastně do výšin dostanete. Žebřík, schody přímé či točité?
Pak tu máme palandy. Nejvhodnější do paneláků. Opět se zaměřme na výšku - jak stropu, tak palandy. Na obou postelích by se děti měly pohodlně posadit, aniž by musely dávat pozor na fakt, že se mohou praštit o strop. Hlavně u větších dětí to může být problém, tam lze postavit postele tak, aby byly k sobě vzájemně otočené o 90 stupňů, takže dítě spící dole má hlavu mimo přesah palandy. Velký pozor musíme dát na konstrukci postele, a především té horní. Musí být pevná, rošt dostatečně silný a lišty kvalitně uchyceny. Jinak se nám také mohou uvolnit a milé dítko nám spadne dolů. Nejlepším řešením jak vylézt na horní postel, jsou příčky - měly by být dobře uchopitelné a přizpůsobené tak, aby nebyly ani daleko ani blízko od sebe. Lehce se to řekne, že? O tom, kdo bude spát nahoře a kdo dole, ať si rozhodnou děti samy.
Patro nebo palandy? Mít vyšší stropy, určitě bych volila patro. Ale pokud chceme, aby se nám ty naše ratolesti vešly do bytu, a strop je podezřele nízko, vyberme si palandu. Vždyť kdo z nás na ní někdy nespal - tábory, lyžařské kurzy, brigády - vzpomínáte?
Spíte ve výškách?
Nebo bydlíte?
Vejdou se vám děti do bytu?
Řešíte dětské pokoje palandami?
Spaly jste někdy na palandě, dámy?
Nový komentář
Komentáře
palandy
Palandy miluju
, neni nad to lezt se ctyricitkou horeckou nahoru a dolu, taktez rozcvicka pri nocnim odskoceni na wc je zuzo a to teplicko v lete, kdyz je i v noci venku 30°C. Spani u stropu je proste super. Ani zvysenou postel bych nechtela. Ja do postele bud padam unavou, nebo skacu radosti, ale nechci pred ulehnutim podavat horolezecke vykony.
Vyrostla jsem v bytě 3+1. Jako jedináček jsem to měla v pohodě. Ale kamarádky, co byly ze čtyř dětí v jednom pokoji
. No hrůza a děs. Obzvlášť lahůdka to je u dospívajících sourozenců.
Těď bydlíme dva + pes v domku asi kolem 115 a taky si občas šlapeme po krku
arjev: Teď to máme podobně. Jelikož u nás trvale žijí dcery mého přítele (10 a 13) a moje malá dcera (4,5), tak se zatím nedá nic dělat a jsou taky spolu v jednom pokoji. Holky mají patrovku a malá spí na válendě. Naštěstí přistavujeme a ta nejstarší už bude mít brzo svůj pokojíček
Manx:
Pro jednoho a tak akorát. Doteď jsem měla 1+1, 39 metrů. Krásnej byt. Jeden člověk v něm mohl celkem slušně žít, ale dva už jsme si tam lezli po hlavě. Být tam ještě o jednu osobu víc, tak asi v amoku sekerou rozmlátím nábytek. 
vininka: a my dva. Měli jsem obývák a naši spali v ložnici.Moje babička byla z 8 dětí,které spaly v jedné světnici.Tam měly tři postele,jinak slamníky nebo malé děti spaly v šuplíkách od komody. Rodiče spali v kuchyni na jedné posteli.
Jo, dovolte mi dotaz - proč jsou tu místo fotek tak brutální náhledy?
Inu, palandy jsme neměli, páč jich nebylo potřeba.
Stěhujeme se do bytu s vysokými stropy, takže ležení nahoře uděláme. Ale jenom pro návštěvy, spát pod stropem noc co noc je nepříjemné.
Děti se mi do bytu nevejdou, proto tam žádné nemám.
Neřeším dětské pokoje a nemám v úmyslu je někdy v budoucnosti řešit.
Na palandě jsem spapa pár měsíců na intru. Stačilo.
Olka: Ano...to povalování v postelích v riflích taky nesnáším....
Naše děti měly rohovou palandu, teď mají sice každé svůj pokoj, ale obě si zvolily ke spaní horní postel. Původní spodní postel slouží
přes den jako válenda, 
dostala novou horní postel a pod ní si zřídila své hrací doupě s polštářkama a plyšákama. Horní postele nestelou, že tam není vidět, a rozhozené peřiny nikomu nepřekážejí. A já jsem vlastně ráda, že nelezou oblečení do postele, ale mají spaní jasně oddělené.
My jsme byli taky tři v jednom dětském pokoji...a přežili jsme to
Jako děti jsme měli palandy (a na táborech taky). Vždycky jsem spala nahoře, jednak jsem byla starší sourozenec, jednak je tam teplo a jednak větší soukromí.
A spali jsme na nich dokud jsme neopustila rodinné hnízdo. Pravda, nebylo to tak pozdě. 
Děti mají palandy a jsou spokojené.V bytě 2+1 můžou mít těžko každý svůj pokoj.Musíme se poskládat.Kamarádka měla postýlku zavěšenou u stropu protože v garsonce se jí nikam jinam nevešla.A taky to ten její brouček přežil...
Po odchodu dětí z domu,jsme s manželem zjistili,že se 2 nevejdeme do bytu 3+1 a pokud bychom razantním způsobem dětem nevysvětlili,že náš byt není skldiště zdarma,asi bychom brzy bydleli také u stropu.
na táboře jsem nikdy na patře spát nechtěla