Zkouška dospělosti dopadla katastrofou. Váš potomek se vám vrátil domů absolutně zdrbnutý - nezvládnutá maturita může mít velký vliv na psychiku mladého člověka. Zjišťovali jsme, jak ho můžete v těžké chvíli podpořit.
Zkouška dospělosti se stala díky akci „státní maturita“ ještě větším strašákem, než tomu bylo doposud. Ten tam je lidský přístup pedagogů, kteří s vámi prošli celou střední a věděli o vás první poslední, třeba to, že učení moc nedáte a potřebujete trochu podusit, nebo to, že jste prostě stresák, ale umíte. Dnes vás tabulky buď pustí, nebo nepustí. Lidský rozměr v testech nemá co dělat, a to ani na humanitně zaměřených školách. Ale vyhněme se obloukem hodnocení kvality státních maturit. Pojďme k tomu nejčernějšímu scénáři.
Vybouchl
Neuspět při maturitě je jedna z nejtěžších věcí, kterými si člověk může projít. Sám tuhle zkušenost nemám, ale různá svědectví hovoří za vše. Nevydařená zkouška dospělosti se stala již nejednou důvodem k sebevraždě. Co můžete vy, rodiče, udělat, abyste svého potomka podpořili, když takový neúspěch přijde? Na to jsme se zeptali klinické psycholožky Zdeňky Sládečkové.
Rady psychologa
Co mohou rodiče udělat, když jejich dítě praskne u zkoušky dospělosti?
Jde o to, z jakého důvodu, a pro co se rozhodnou. Vím, že mohou dát odvolání, že jejich dítě bylo klasifikováno neoprávněně, anebo nechat to na opravný termín. Celá ta záležitost je velice složitá, protože pokud jdou děti na vysoké školy, tak některé je přijmou i bez maturitního vysvědčení (které mohou doložit později), jiné ne.
Nepovedená maturita přitom může být nejen výsledkem stresu a psychických příčin, ale i objektivních zdravotních příčin. V tuto dobu, protože pylují všechny možné květiny, alergici tedy mají zcela objektivní fyzickou nevýhodu. Když se k tomu přičte i nějaký strach, potom některé děti prostě nemají šanci se prodrat.
Myslím si ale, že odvolání nemá moc smysl, protože tam nastane velká bitva, při které je může dojít k úplnému rozdupání již tak nabořené sebedůvěry mladého člověka. Záleží samozřejmě i na tom, jak moudrého učitele máte jako „protivníka“.
Vnímají tento neúspěch jinak kluci a holky?
O pohlaví to není. Celý problém je v tom, jak se ti mladí lidé cítí být na zkoušku připraveni a jak to vnímají spravedlivě či nespravedlivě. Pokud uznají, že neuměli, tak z toho smutní sice jsou, ale nezůstane v nich pocit křivdy. Pakliže vnímají neúspěch jako nespravedlnost (je jedno, jestli k nějaké skutečně došlo, či nikoli), tak se poprvé setkávají s tím, že dospělost může být i neetická. Mladý život má své ideály a v extrémních případech se může stát, že už ani tu druhou šanci nevyužijí a zůstanou se základním vzděláním. Celé středoškolské studium je jim pak vlastně k ničemu.
Podobně je to pak později i na vysokých školách. Jsou případy, kdy člověk studuje vysokou školu pět let, nakonec ho vyhodí ze státnice a napodruhé už se neodhodlá...
Jaký byste tedy doporučila rodičům konkrétní postup? Co dělat, aby své dítě co nejvíc podpořili?
Začátek téhle práce by měl být už dávno před maturitou. Je v celkovém postoji rodiče k dítěti, který by měl být posilující, nikoli jen požadující. Měl by dítě vést k vyšším cílům a hodnotám, ale měl by už od počátku té cesty říkat: „Jsem s tebou a my spolu všechny překážky překonáme.“ Pokud rodič přijme tuhle zodpovědnost, tak je prohra u maturity jen částečná a řeší ji společně. V takovém případě se nikdy nestane nic zlého.
Zlé se může stát ve chvíli, kdy jsou na dítěti požadovány výkony a zodpovědnost zůstává jen na něm. Mladý člověk ještě není odolný vůči těžkým stresům a neúspěšná maturita těžkým stresem je. V té chvíli by všichni rodiče měli být podporou a oporou. Měli by si sice říct, hned po neúspěchu, co bylo špatně, ale pak dát svému potomkovi alespoň 14 dní klid, aby se nějak zvedl. Po těch čtrnácti dnech: „Jdeme na to!“ Ale neupínat se k minulé prohře - to už se prostě stalo - napnout všechny společné síly k budoucímu úspěchu.
Nový komentář
Komentáře
Já bych podporu u maturity od rodičů brala moc ráda, ale dostala jsem vynadáno za špatné známky. Jinak k tomu lidskému přístupu jak se zmiňujete, takl to taky může člověka poškodit. Například z Matiky jsem měla dostat 2, ale dostala jsem 4, protože kluk, jedničkář na matiku předemnou vybouch a dostal z milosti 3, a já stálá trojkařka jsem přece nemohla dostat lepší
. Nejhorší ne tom je, že jsem se to dozvěděla až s ročním spožděním, když se na třídním srazu trošku připila naše bývalá třídní.
Ale nezvládnutá maturita je ještě brnkačka, ale dělání poslední vysokoškolské zkušky den před státnicema je docela jinej mazec.
A rada rodičům hodně nervózních studentů, nebojte se s dítětem zajít k psychologovi, občas v zvládnutí zkoušky stojí opravdu jen starch z daného předmětu a malá rada profesionála může moc pomoct. A prosím nenechte vaše děti se v tom plácat jako to udělali moji rodiče. Je smutné když si člověk musí jít pro pochopení ke tchyni, která má "jen" vyučení a nikdy takovéhle zkoušky nedělala.
risina — #5
Normalne bych poradil napsat odvolani, ale do te doby nestihne dodelat tu maturitu
V rodičovsém přístupu k pětce u maturtiy jsou myslím nepřekonatelmí naši sousedé. Před několika lety jejich dcera maturovala a tentýž den celá rodina vyrážela na slvnostní večeři. Potkala jsem je na dvoře a říkám - tak jdete slavit? A soused - jasně, tři pedměty má, to přece je důvod k oslavě! A ten čtvrtý udělá napodruhý.
Hana Zástěrová — #3 Tak se třeba dostane za rok nebo ji přijmou dodatečně, až jim enenastoupí všichni, které přijali, nic není ztraceno
. Mimochodem, proč nematurovala z angličtiny (němčiny), když měli matiyk tak málo hodin?
Jinak jsme si včera s koelgoou uvedomili, že vlastně letošní systém opravek je mnohem výhodnější, alespoň tedy pro ty, kdo neudělali maturtitu z víc předmětů. Kdo neudělal z jednho, má to stejné jako v předchozích letech - opakuje jen ten jeden předmět v září. Ale kdo neudělal z více předmětů, tak v minulých letech musel opakovat celou maturitu a nejdřív v lednu, zatímco letos opakuje jen ty předměty, které neudělal, a taky už v září. Nebo si to může rozložit a dělat si je postupně - má na to 5 let a každou opravku může dělat dvakrát.
Tak mi měli ze všeho 1, a z čj 2, ale bohužel matyku neudělalo 19 (měli 1 hodinu týdně) tak v září musí znovu a dnes ji přišlo, že i když přijímačky na VŠ udělala přesto se nedostala. Nějak se nám to vše zhroutilo.
lidicka — #1 syn taky maturitu udělal. Je fakt, že jsem se nejvíc klepala před ústními, že by "nedal testy" jsem na gymplu nějak nepředpokládala. Taky má nejhorší známku z ústní, školní části, a to z předmětu, ze kterého měl největší vítr. Ale ty tři týdny byly děsné. Některé školy výsledky zveřejňovaly, některé ne.. já na střední škole pracuji, takže asi vím proč ne. Výsledky přišly z Cermatu někdy ve středu odpoledne.. a v pátek ráno byly v systému výsledky nové. (vydáno v pátek pár minut po půlnoci) V čem se to lišilo netušíme, protože jsme ty původní netiskli a po zveřejnění těch pátečních už ty středeční nebyly vidět. Takže náš ředitel to taky nezveřejnil předčasně a mnul si ruce, nechtěl si ani představovat jak někomu píše, že to udělal a pak zase že ne... nebo naopak
Jen v pátek odpoledne napsal asi 2 lidem mail, že to neudělali (aby v pondělí nepřišli s babičkou a pratetičkou na slavnostní předávání) a jinak třeba třídní mého syna napsal studentům v pátek hromadnou zprávu - udělali jste to všichni, jak se dozvíte v pondělí 
Jsem moc ráda, že dcera maturitu udělala
. Ale to napětí, které trvalo 3 týdny - to bylo hodně stresující. Poslední písemnou práci dělala 31.5., výsledky se dozvěděla až v pondělí 20.6.!!!!!!!!!!!!!!!! Některé školy měly na svých webových stránkách výsledky už ve čtvrtek či pátek, bohužel (nebo bohudík???, jak to kdo vezme) její škola výsledky nezveřejnila, dokonce ani třídní výsledky neznal - až v pondělí, kdy podepisoval vysvědčení.
Teď čekáme na výsledky z přijímaček na VŠ - jedny by měli být známé 8.7. další v půlce července. Pro jistotu si však hledá práci, má za sebou už 3 osobní pohovory, na další je zvána. Odeslala více než 40 žádostí se životopisem, ozvala se pouze 1/4 oslovených organizací.