Je léto, čas zeleniny. Z trhu, a nebo ze zahrádek, nosíme spoustu zdravých věcí a než je můžeme zkonzumovat, tak je  přebereme, okrájíme, obereme, olámeme a vyštípeme. Po každé zdravé hostině nám zbude hromada odpadu. Nebo ne? Podívejme se na ty zbytky trošku blíž!

Mrkvová nať - opereme, nakrájíme na kousky a osmažíme s trošičkou tuku. Dostane krásnou žlutou barvu, a to právě chceme. Má stejný obsah beta-karotenu jako samotná mrkev a navíc má docela dobrou chuť.

Kopr - lístečky jsou jasné - do majonézy, omáček, polévek, na zdobení chuťovek a chlebů. Co ale se zbytky stonků? Nakrájíme vepřové na kostičky, osmažíme s troškou oleje na pánvi, přidáme nakrájené nedřevnaté části stonků, sójovou omáčku, popřípadě nějaké to koření. Posolíme. Když stonky změknou, přidáme Vegetu a kdyby se jim nechtělo, není problém - pomůžeme lžičkou alkoholu bez výrazné chuti. A „pravá čína“ je na světě!

Kedlubny - drobné lístečky můžeme nasekat jako ozdobu nebo použít na salát a někdo jimi nahrazuje bambusové výhonky.

Ředkvičky - ty nejmenší lístečky se dají použít podobně jako u kedluben, ty větší spaříme a nasekáme. Pak je smícháme s utřeným česnekem a nebo je klademe na jídlo rovnou.

Česnek - touhle dobou by se měly vyštípávat výhonky, aby nešel do květu. Doneseme je domů a nakrájíme na malinké kousky. Pak použijeme podobně jako koprové stonky, jen s tím rozdílem, že jsou chutnější s hovězím. Před smažením můžeme maso obalit v Solamylu s vodou.

Vnitřky paprik - přidáváme (samozřejmě bez jader) do polévky. Ta získá na chuti i vůni. Koneckonců na talíři se pak objevit nemusí, že?

To ale pořád jaksi nestačí. Zbývají vnější listy zeleniny, košťály, dřevnaté stonky, hrachové lusky…slepičky v nedohlednu, králíky taky z paneláku vyhnali…a tady se obrátíme o radu k našim babičkám.
Všechny takovéhle kousky se hodí do velikého hrnce - nejlépe hned, jakmile zeleninu očistíme, přidáme vodu a zapálíme pod ním. Postupně přidáváme další a další zbytky. Nesmíme si ovšem představovat, že do hrnce hodíme cokoliv, co najdeme - zelenina musí být dobré jakosti, neohnilá a nepoškozená. A vaříme. Dlouho, předlouho…klidně i po tu dobu, po kterou konzumujeme ty „lepší“ části. Dřív stál takový hrnec na kamnech třebas celý den, ale to by bylo poněkud finančně náročné. Výsledný vývar má vyváženou chuť, žádné vitamíny, ale zato má spoustu minerálů, které se při běžném vaření ze zeleniny neuvolní a které mnohdy naše tělo neumí ve vázané podobě zpracovat. Vývar použijeme co nejdříve - na podlévání, pod maso, k vaření brambor…v ledničce jej můžeme uchovat nanejvýš pár dní, ovšem není problém vyrobit nový.  

A můžeme se radovat, že jsme využili všechno, co využít šlo.